Stanislav Neveselý – legendární kouč  nejenom hokejového celku Dukla Jihlava, ale i československé a české reprezentace oslaví 17. května pětasedmdesáté narozeniny.

 Rozhovor s bývalým hokejistou a trenérem národního mužstva nemohu začít jinak než otázkou: Sledujete a jak hodnotíte dosavadní výkony našeho týmu na mistrovství (rozhovor vznikal před čtvrtfinále s USA – pozn. redakce)?

 Samozřejmě, že zápasy našich hokejistů sleduji a do dnešního dne mne pozitivně překvapila výkonnost týmu. Je vidět, že někteří hráči, zejména ti, kteří hrají v cizině, se zlepšili jak herně, tak i lidsky. Jejich přístup k zápasům to plně dosvědčuje.

 Byl jste se již v Bratislavě na některé utkání podívat?

 Ještě ne, ale chystám se na klíčové utkání s Amerikou. A podle toho, jak dopadne, si upravím další program.

 Oproti jiným letům je dobrá atmosféra mezi hráči i na střídačce.

 Ano, to je právě ono. Kluci o hokeji diskutují, domlouvají další možné varianty a tak je to v pořádku. Mnoho starších hokejistů znám a je vidět, že dozráli i lidsky.

 Dobré výkony nahrávají i trenérovi Hadamczikovi, který v předchozích letech čelil po neúspěších tvrdé kritice. Souhlasíte?

 Jemu jeho úlohu usnadnili hráči, kteří na mistrovství hrají. Je vidět, že přijeli a chtějí reprezentovat jen ti, kteří opravdu chtějí za reprezentaci hrát. To je také pozitivum.

 Jaká je vlastně funkce hlavního trenéra u reprezentace?

 V současnosti se zcela jistě nejedná o trénování jako takové. Hráči už toho umí sami dost, ale jde spíše o jakousi manažerskou funkci. Trenér je odpovědný za výběr týmu, jak ho sestaví, aby vše fungovalo ku prospěchu věci. V průběhu roku není reprezentace v takové podobě, v jaké se sejde při šampionátu, spolu u jednotlivých turnajů Euro Hockey Tour. Nezúčastní se jich hráči z NHL, takže na vrchol sezony se vždy schází jiný tým.

 Dříve tomu bývalo jinak?

 Jistě. Tým byl víceméně kompaktní celou sezonu. Reprezentace se dvakrát ročně scházela na soustředěních, třeba na Šumavě. Trenéři tak měli reprezentanty dokonale přečtené, navíc s nimi mohli provádět i různá hokejová cvičení. V tomto ohledu byla naše práce s týmem oproti dnešním trenérům jednodušší.

 Dají se najít i výhody pro současné trenéry?

 Mají je asi v tom, že z klubů, ať z NHL či evropských, přichází již hotoví hráči. Ve špičkových klubech hráči sportovně a mentálně dozrávají mnohem dřív než u nás. V cizině v hokejových či fotbalových klubech panuje pořádek. Něco podobného, co se děje ve fotbalové Slavii, tam nepřichází v úvahu. Hráči se nemusí zaobírat těmito problémy a naplno se věnují sportu.

 Jaký byl váš nejpovedenější šampionát v roli trenéra?

 Jednoznačně v Praze 1985, tam jsem dělal asistenta Luďku Bukačovi a dosáhli jsme na zlato.  Zde se jednalo o můj největší úspěch, protože jsem měl v týmu deset hráčů z mistrovské Dukly Jihlava.

 A mohlo být ještě o jednoho více!

 Přesně tak, z kádru nakonec těsně před mistrovstvím vypadl jedenáctý hráč Dukly Petr Klíma. Rok 1985 se opravdu povedl. V Praze se sešla parta vynikajících hráčů a s mnohými jsem v kontaktu dodnes.

 Stará láska nerezaví?

 Asi ne. Právě nedávno mi volal z Bratislavy kapitán mistrů světa z roku 1985 Darius Rusnák, on je poradcem slovenského prezidenta, že prý již je týden šampionátu odehraný a já jsem se v Bratislavě ještě neobjevil. Tak mu to brzy splním.

(Celý rozhovor si můžete přečíst v dnešních Jihlavských listech (13. 5.)