V poslední dubnovou sobotu se jel 27. ročník motoristické soutěže Řidič Vysočiny pořádané Jihlavskými listy spolu s Útvarem policejního vzdělávání a služební přípravy, Vzdělávacím zařízením Jihlava.
Soutěžilo se v kategorii vozidel, motocyklů a oceněn byl i nejlepší řidič začátečník.   

Počet motorkářů byl letos nižší - pět, protože je mohla odradit nepřízeň počasí v týdnu. Naštěstí v sobotu svítilo slunce, a tak ti, kteří se rozhodli přijet, mohli absolvovat krásnou trať bez obavy ze zimy. Nejvíce bodů v motocyklech získal Ondřej Novotný z Jihlavy, který vyhrál i loňský ročník.  

Tentokrát to však bylo opravdu o pověstný fous, neboť druhý v pořadí Petr Boháček skončil se stejným počtem bodů. Rozhodoval tedy čas, za který se závodníkům podařilo vyplnit test z pravidel silničního provozu. Rychlejší čas měl Novotný. 
Také kategorii Řidič začátečník ovládli staronoví vítězové. Stali se jimi brněnští Tobiáš Svoboda s otcem Miroslavem. 
 

V motocyklech opět vyhrál Novotný

Jezdí se starým Pionýrem Jawou 50/20. Až kultovní pincek, na kterém se učily jezdit celé generace. Ondřej Novotný z Jihlavy si jej oblíbil a nenechá na něj dopustit. 
Vloni s pinckem také vyhrál a porazil nejen mnohem výkonnější, ale i mladší stroje. Je důkazem, že soutěž není o rychlosti a síle. 
„Rozdíl oproti loňsku byl ten, že trasa byla delší a jeli jsme na, pro mě neprobádané, Žďársko,“ říká. Jako motorkář si pochvaluje i slunečné počasí bez deště. 
Disciplíny mu problémy nedělaly, jen naznal, že „pro příště musím zlepšit zdravovědu“. 
Motorkáři mají těžší navigaci. „Je to těžší,“ uznává, „a občas ty metry nesedí. Na těchto starých strojích se na tachometr moc spoléhat nedá,“ dodává. 
Přijede příště? „Určitě, pokud ta trasa nebude 150 km. Protože už teď jsem měl problém dojet v časovém limitu.“ Ten činil tři hodiny. Za tu dobu musí soutěžící zvládnout trasu měřící zhruba 90 kilometrů a úkoly na osmi stanovištích. „Bylo to těsné,“ přiznal.

Řidič do 20 let - staronový vítěz

Pořadatelé vyhlásili vítěze i v kategorii Řidič od 17 do 20 let. Tím se stal devatenáctiletý Tobiáš Svoboda se svým otcem Miroslavem (oba z Brna), stejně jako v loňském ročníku Řidiče. 
Stejná posádka, stejné auto (Škoda Oktávie) jako vloni…v čem to letos bylo jiné? „Už jsme věděli, co do čeho jdeme, tak jsme byli víc v klidu, jeli jsme na pohodu,“ odpovídá Tobiáš.  
Zdála se mu nějaká disciplína těžká? „Zdravověda, ta lékárnička. Co jsem z krabice vyndal, řekli, že je špatně. Neprošel bych s lékárničkou (úsměv).“ 

Otec je z Vysočiny, ale oba nyní žijí v Brně. Nebyl pro ně těžký vlastivědný test? „Něco jsme věděli, něco dobře natipovali, takových 70 % jsme měli,“ říká Tobiáš.  
Trasa prý byla v pohodě, pěkně a přehledně značená. „Dobře jsme dojeli a na žádné kontrole jsme nebyli načapaní.“ 

Jaký je rozdíl mezi loňským a letošním vítězem? Tobiáš je starší a zkušenější. Jedna věc ho však napadla. „Minule se tu v cíli hodně čekalo,“ uvádí s tím, že trvalo delší dobu, než byly sečtené výsledky. „Letos to bylo lepší.“ 
Otec Miroslav je s Tobiášem samozřejmě spokojený. „Všechno si hlídá, jeli jsme s tím, že budeme obhajovat vítězství. To se nám podařilo a v celkovém pořadí jsme se posunuli o čtyři místa,“ pokyvuje hlavou. 

Vloni skončili v absolutním pořadí desátí, letos šestí. „Je pěkný, že tu bylo letos začátečníků víc – asi šest, vloni byli jen dva,“ konstatuje. 
Příští rok? „Zkusíme to ještě jednou…,“ zní jejich shodná odpověď.

Z Polné vyráželi na trať jako první

Na trať vyráželi Jan Ondříček z Luk nad Jihlavou a Valentyn Patsenko z Jihlavy jako první. Patřili k těm, kteří měli půjčené auto od hlavního letošního sponzora soutěže - Hyundai. Jak Jan sdělil, domluvili se na elektrickém autě Inster, protože sám má v práci možnost jezdit s elektrikou a tak ví, co a jak. 

„Není to nic těžkého, ale pro ostatní, kteří by do něj usedli poprvé, by to nemuselo být dobré,“ vysvětlil Jan volbu vozu. 
Jaký vůz je? „Jako každé elektrické auto je extrémně tiché, příjemná jízda. Na můj vkus trošku menší, ale s ohledem, jak je to postavená cena a dojezd 370 km, což je slušný středový základ, je dobré…,“ vysvětloval těsně před jízdou.  
Na delší svezení se velmi těšil, stejně jako jeho navigátor. „Doufám, že nic nespletu,“ usmíval se Valentyn.  
„Určitě dojedeme, uvidíme, jaká bude výsledková tabule,“ řekli těsně před odstartováním.  

Co říkali po soutěži, v níž skončili v druhé půli startovní listiny? „Startovali jsme první, ale nebyli jsme poslední,“ rozesmál se Valentyn. 
Podle Jana trochu doplatili na to, že veškeré kontroly absolvovali jako první. 

„Další závodníci možná měli trošku výhodu, ale bereme to sportovně.“ A zabrat jim dal úkol s brýlemi, které simulují opilost. „Tam jsme hodně ztratili. Hlavně jsme ale chtěli vyzkoušet auto od Hyundai, které jsme měli domluvené.“ 
Jaké tedy bylo? „Nenašli jsme žádný problém,“ říká řidič Jan. Jen podotýká že po zkušenostech s elektrickými vozy, mu připadá, že mají až moc různých asistentů, „které mě spíš vyrušují, než aby pomáhali, ale to je můj pohled. Jinému, třeba začátečníkům, to bude vyhovovat“.

Start v Polné, osm kontrolních stanovišť s plněním úkolů a trasa dlouhá devadesát kilometrů. Tak se dá v krátkosti shrnout 27. ročník Řidiče Vysočiny. 
Po deštivém týdnu se naštěstí počasí umoudřilo a na šest desítek posádek dorazilo v sobotu 26. dubna na polenské náměstí, kde byl nachystaný start. 

Prvních pět šest vozů na startu mělo stejnou značku Hyundai, ty náš letošní hlavní partner zapůjčil soutěžícím. Jako první na trať vyrazil v elektromobilu Hyundai Jan Ondříček z Luk nad Jihlavou a Valentyn Patsenko z Jihlavy.
„Domluvili jsme se na elektrickém voze, protože mám možnost používat elektrické vozidlo v práci, takže s ním mám zkušenosti. Není to nic těžkého, ale pro ostatní, kteří by do něj usedli poprvé, by to nemuselo být dobré,“ vysvětlil Jan volbu vozu. 

Startovalo se ve dvouminutových intervalech a trasa vedla na Žďársko, kde se před soutěžícími otevíraly nádherné scenérie. Příliš kochat se ale nemohlo, protože navigátor musel sledovat itinerář a řidič cestu. A oba pak plnili na osmi stanovištích různé úkoly. 
Možná už ten první předurčil, kdo může uvažovat o stupních vítězů. Jeden z posádky totiž dostal „opilecké“ brýle, které vám zkreslí vidění, jako byste měli 1,5 až 2,5 promile alkoholu v krvi. Takto obdařen pak musel projít trať, když mu mohl druhý z posádky radit, zda má jít vlevo, či vpravo… Jako preventivní ukázka, co s vámi udělá alkohol, skvělé, jako úkol do soutěže obtížné. Ale všichni na tom byli stejně. 

V průběhu jízdy následovaly další úkoly – krátký test z pravidel silničního provozu, zdravověda, regionálněvlastivědný test, kde měli trošku výhodu lidé ze Žďárska, neboť se otázky točily také kolem památky UNESCO, kostela na Zelené hoře. 
Od poutního kostela byli závodníci vlastně na dohled, protože jízda zručnosti a jízda souměrnosti se konala přímo pod Zelenou horou u žďárského zimního stadionu.  

Ze Žďáru se jelo do Přibyslavi, kde se projíždělo „branou“, jejíž šíři si určovali sami účastníci. Úkolem bylo, aby nastavené stojany brány byly co nejblíže – s maximální rezervou 10 cm, za každý centimetr navíc posádka ztrácela body. 
Poslední úkol se plnil u cyklostezky v Lukách nad Jihlavou a byl, jak řekl ředitel soutěže Martin Souček, pro odlehčení. Jednalo se totiž o pantomimu. Jeden musel znázornit věc na obrázku, druhý ji uhodnout. A nebyly tam jen lehké obrázky jako třeba bezpečnostní pás nebo hever, ale zkuste pantomimicky znázornit kunu nebo píst motoru. 

Nedaleké letiště v Komárovicích bylo cílem a na rozdíl od dřívějších ročníků se zde nejel rychlostní slalom, čehož někteří litovali. Připraveno zde ale bylo jídlo, stánky partnerů i ukázky z policejního výcviku. Všechny musely nadchnout například ukázky zastavení vozidla takzvaným PIT manévrem, tedy naražením auta do auta.

 
Potom již došlo k nejvíce očekávanému – vyhlášení vítězů v kategoriích aut, motocyklů (první byl Ondřej Novotný z Jihlavy) a oceněn byl i nejlepší řidič začátečník (vyhrál Tobiáš Svoboda s otcem Miroslavem, celkově skončil šestý). Rozhovory s těmito vítězi kategorií přineseme v úterním vydání. 

1. místo kategorie auta

Nejlepší byla pantomima!

Soutěž pro ně není novinkou, už ji absolvovali snad desetkrát. Na stupně nejvyšší však vystoupali úplně poprvé, i když už jednou byli druzí. Recept na vítězství? „Řekli jsme si, že se dáme do pohody, žádný spěch, dnešek si užijeme,“ prozradili Vladislav Valeš, učitel odborného výcviku na automobilové škole, s „ajťákem“ Vojtěchem Kavinou svou „taktiku“. 

Pochvalovali si počasí i trasu, při níž vždy poznají jinou část Vysočiny. Proti disciplínám neměli nic zásadního. „Vlastivěda (test z místních znalostí), to bývá každý rok. Jsou tam otázky, jejichž odpovědi zná snad jen místní kronikář,“ smějí se. 
Naopak je velmi potěšila poslední hravá disciplína pantomima. „Bylo to krásný! Skvělý zpestření, sranda.“ 

Co jim v reálné dopravě u řidičů nejvíce schází? Prý ohleduplnost. „Lidé jsou hodně agresivní, a to mně docela vadí. Když se stane, že někdy někomu někdo nedá přednost, tak je lepší na sebe mávnout, usmát se a přejít to. Každý dělá nějaké chyby a vadí mi, když se někdo pak rozčiluje, začne troubit, nadávat,“ uvádí pan Vladislav. 

„Je to tak,“ souhlasí s ním navigátor Vojtěch. „Víc ohleduplnosti a pochopení pro ty druhé lidi. V autoškole se učí zásady defenzivní jízdy - počítat s chybami druhých.“ 
Jak by shrnuli celý sobotní den? „Když člověk vyhraje, je to dobrý pocit, ale i ta účast už stojí za to, proto jsme sem jeli. Je to fakt pěkně strávený den,“ shodují se. 

2. místo kategorie auta

Postoupili o stupínek výš

Vloni skončili třetí, letos jsou o stupínek výš. „Máme půjčený vůz Hyundai, byla s tím sranda, jak je malý, takový hodně tvárný,“ shodují se Radek Maurer z Třeště a Michael Straka z Hajan na Brněnsku. Minule totiž jeli obrovským autem značky Cadillac z roku 1997.  Letošní jízdu si chválí: „Letos pořadatelé dobře naplánovali trasu, krásná panoramata, příroda.“ Disciplíny se jim také líbily. Problémy? „Nejmíň nám sedla poslední disciplína – pantomima. Tam jsme hodně bodů nezískali,“ usmívají se. Mrzí je jen jedno, že nebyl sprint a slalom na čas. 

Srovnání loňského a letošního ročníku? „Loňský byl víc zaměřený na dovednosti s autem, letošní byl spíš vědomostní, ale pěkný.“ 
Vloni třetí, teď druzí…co příští rok? „Je to výzva, ale nevíme, jestli se zúčastníme…“ rozesmějí se.
 

3. místo kategorie auta

Dohromady se dali vlastně náhodou

Třetí skončila posádka ze Žďáru nad Sázavou - Daniel Jirman a Michal Antl. A to spolu vůbec neplánovali jet. 
„Každý jsme měli svou posádku,“ vysvětluje pan Michal, „ale Danovi onemocněl spolujezdec, mně zase onemocněla dcera, takže manželka nemohla jet, tak jsme to dali dohromady. Ukázalo se to jako dobrý model,“ rozesmějí se oba. 
Jak později pan Daniel přizná, jeho děda byl učitelem v autoškole. „Takže mě odmala učil, ono se to teď třeba nějak ukázalo,“ rozesměje se. 

Byla pro ně nějaká disciplína těžká? Dost si prý věřili v historických otázkách, vlastivědném testu. „Měli jsme pocit, že jsme si jistí, ale pár chyb jsme tam měli,“ konstatují.  
„Ještě ta povinná výbava v lékárně, jinak to celkem šlo. Dovednostní úkoly jsme si užili,“ potvrzují. Manévrování a jízda pravidelnosti se konala u zimního stadionu ve Žďáře. Neměli trochu výhodu jako Žďáráci? Zavrtí hlavou. „Je pravda, že celý průjezd Žďárem jsme vlastně dopředu podle itineráře poznali – jo, tady odbočíme u konventu a pojedeme na zimák… to jsme věděli, to je ale vše,“ dodávají. Je to stejné, jako když je dojezd v Jihlavě, kterou Jihlaváci znají jistě lépe než lidé odjinud. 

Stejně jako řada dalších soutěžících, kteří závod nejeli poprvé, se těšili na tradiční rychlostní slalom na komárovickém letišti. Ten se ale nekonal. 
Celkové hodnocení? „Že se nám podařilo uspět, je to veselejší, ale jako každý rok je to krásná vydařená akce. Jsou tu fajn lidi, a hlavně klobouk dolů, jak je to suprově zorganizovaný,“ konstatují.

V sobotu se jel 27. ročník motoristické soutěže Řidič Vysočiny. Vítězi se stala posádka Vladislav Valeš z Luk nad Jihlavou a Vojtěch Kavila z Jihlavy. 
Na devadesátikilometrovou trať s osmi stanovišti se za slunečného počasí vydalo na šest desítek posádek. Startovalo se v Polné a soutěžící většinou po okreskách a vedlejších silnicích zavítali až do Žďáru nad Sázavou nebo Přibyslavi. S úskalími soutěže si nejlépe poradila posádka Valeš - Kavila z Jihlavska, když v posledních letech vyhrávaly posádky ze Žďárska.

Letošní vítězové soutěž jeli již poněkolikáté, ale na stupeň nejvyšší vystoupali poprvé. „Řekli jsme si, že se dáme do pohody, žádný spěch, dnešek si užijeme,“ prozradili Valeš s Kavilou svou „taktiku“. 
„Trasa byla pěkná jako každý rok, vždy poznáme jinou část Vysočiny. Jsme rádi za tuto akci,“ shodli se v hodnocení soutěže. Z osmi dovednostních či vědomostních disciplín, které v průběhu závodu museli plnit, je nejvíce pobavila úplně ta poslední, připravená na odlehčení.

V ní musel jeden ze soutěžících pantomimicky ztvárnit věc na obrázku a druhý ji musel uhodnout. „Potěšila nás pantomima, bylo to krásný skvělý zpestření, prostě sranda,“ dodali se smíchem. Za jednu minutu dokázali ztvárnit a uhodnout čtrnáct obrázků, což bylo nejvíce ze všech účastníků. 

Z dalších úkolů nechyběla jízda zručnosti, jízda souměrnosti, zdravověda, test z pravidel či vědomostní kvíz. Na trase číhaly i dvě skryté kontroly, které sledovaly rychlost nebo správné použití blinkru. Závod se jel za plného provozu a posádky musely dodržovat všechna dopravní pravidla. 

Druzí v soutěži dojeli Radek Maurer z Třeště a Michael Straka z Hajan, kteří vloni skončili třetí, a bronzovou medaili si letos odvezli Daniel Jirman a Michal Antl, oba ze Žďáru nad Sázavou. 
Pořadatelé udělovali také cenu pro řidiče od 17 do 20 let. V této kategorii zvítězil devatenáctiletý Tobiáš Svoboda s otcem Miroslavem Svobodou (oba z Brna). V absolutním pořadí obsadili vynikající šesté místo. 

V kategorii motocyklů nakonec startovalo jen pět motorek, když další přihlášené odradilo počasí nebo delší trať. Vyhrál stejně jako vloni Ondřej Novotný z Jihlavy s nejslabším motocyklem na trati - Pionýrem - Jawou 50/20. 
„Trochu jsem měl problém dojet v časovém horizontu,“ přiznal se v cíli. Na absolvování soutěže je totiž limit tři hodiny, ve kterých musí soutěžící projet devadesátikilometrovou trať a splnit všechny úkoly na osmi stanovištích.  

Reportáž a rozhovory s vítězi brzy na webu a v pátečním vydání JL. 
 

Ve 27. ročníku motoristické soutěže Řidič Vysočiny, který se jel v sobotu 26. dubna, zvítězila posádka Vladislav Valeš z Luk nad Jihlavou a Vojtěch Kavila z Jihlavy. Devadesátikilometrovou trať s osmi stanovišti zvládli nejlépe ze všech. 

Druzí byli Radek Maurer z Třeště a Michael Straka z Hajan a třetí Daniel Jirman a Michal Antl, oba ze Žďáru nad Sázavou. 
V motorkách zvítězil stejně jako vloni Ondřej Novotný z Jihlavy. 

Akci Řidič Vysočiny každoročně pořádají Jihlavské listy spolu s Útvarem policejního vzdělávání a služební přípravy, Vzdělávacím zařízením Jihlava.
 

Více v úterním vydání JL s datem 29. dubna. 

Zapište si do svých kalendářů termín 26. dubna. To totiž startuje aktuální ročník soutěže Řidič Vysočiny, kterou již posedmadvacáté připravují Jihlavské listy. 

Ve spolupráci s Útvarem policejního vzdělávání a služební přípravy si v ní řidiči a řidičky z celého Česka mohou ověřit své znalosti a dovednosti, a to nejen co se týče silničního provozu.

Letošní závod startuje z parkoviště na centrálním náměstí v Polné. Cíl bude na nově vybudovaném letišti v Komárovicích, kde se chystá doprovodný program. 

Pojede se opět ve dvou kategoriích - osobní automobily a motorky.
Na soutěžící čeká cesta podle slepé mapy, stanoviště s úkoly o zdravovědě či vědomostními testy, jízda zručnosti… 
Přidejte se ke stovkám účastníků, kteří si již soutěž Řidič Vysočiny vyzkoušeli. 

Přihlásit se lze na stránkách www.ridicvysociny.cz

Pro všechny řidiče a řidičky je tu již 27. ročník soutěže Řidič Vysočiny. Letošní „závod“ odstartuje 26. dubna.
Letos jsou dvě kategorie, a to osobní automobil a motorky.

Přijďte si i vy prověřit své znalosti a dovednosti a vyplňte svou přihlášku na tomto webu do 19. 4. 2025.