Ředitel Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka zhodnotil v rozhovoru pro Jihlavské listy 14. ročník této akce, která  se konala v Jihlavě od 26. do 31. října.

 Vedení festivalu muselo po loňských problémech řešit nedostatečnou kapacitu sálů. Jak  se novinky osvědčily?

 Co se týče zásadních změn – tedy proměny tanečního sálu DKO v promítací kinosál a využití Oblastní galerie Vysočiny pro festivalové centrum, myslím si, že obě věci fungovaly velmi dobře. Opravdu bylo běžné, že na projekcích v DKO bylo paralelně tisíc lidí. A čím blíže ty projekce sobě jsou, tím je to samozřejmě lepší.

 Centrum v OGV působilo na první pohled komorněji, než tomu bylo v předchozích ročnících v rozsáhlých prostorách DKO…

 Galerie fungovala úplně neuvěřitelně. Ono to působilo, jako by byla permanentně vzdušná, ale když se ve vstupu do galerie natáčel asi patnáctiminutový živý vstup pro Českou televizi a všichni museli najednou procházet po špičkách, bylo zajímavé sledovat, kolik lidí tam během těch patnácti minut prošlo sem a tam. Najednou ten prostor opravdu žil. A přestože se tam lidi nekupili, ty jejich počty byly veliké.

 Takže tento model využijete i příští rok?

 Myslím, že takhle zůstaneme. A moc se už těšíme na sál DIOD, tedy rekonstruovaný prostor sálu kina Sokol.

 Jeho produkční Karolína Zmeková ostatně už letos na festivalu  distribuovala letáčky a zvala festivalové účastníky do DIODu na příští rok, byť je zatím sál teprve rozestavěn. O kolik tenhle nový sál pomůže kapacitě festivalu a jak bude důležitý z technického hlediska?

 Tam je počítáno 200 míst a měl by to být velmi moderní prostor. Určitě jsou to místa, která potřebujeme. Co se týče kvality projekce, tak DKO stárne. Pokud jde o digitální projekci, snažili jsme se zaplatit velmi kvalitní projektor, ale rozvody zvuku a filmová projekce už v DKO neodpovídají standardům.

 Opět se tedy objevuje stará bolest, že Jihlavě chybí velký, ale zároveň patřičně moderně vybavený sál?   

 Já myslím, že se blíží čas, kdy by v rámci zkvalitnění kulturní infrastruktury města mělo dojít k nějaké částečné rekonstrukci v DKO. Myslím, že je to důležité, protože je to prostor, který pro město je nenahraditelný.

 Kulturní dům je ovšem majetkem odborových svazů, nikoli města. Připomeňme nedávné časy, kdy někdejší ředitel DKO Radek Blecha na zastupitelstvech města argumentoval při žádostech o dotace na provoz právě nenahraditelností sálů DKO pro Jihlavu…

 V rámci festivalu proběhlo v úterý před jeho zahájením ve vinárně Vinové pracovní setkání mezi reprezentanty jihlavské kultury, magistrátu, zastupitelů, některých europoslanců, paní Marty Smolíkové (pozn. autora: ředitelky společnosti Pro Culture a odbornice na kulturní politiku) či pana Oldřicha Vlasáka  - europoslance a předsedy Svazu měst a obcí. Toto setkání se snažilo definovat, jak je kultura významnou částí nejen otázek ideových či identity, ale také byznysu.

 Kultura je strašně důležitá pro rozvoj ekonomického potenciálu města. Studie Evropské unie spočítala, že když se zahrnou všechny kategorie kultury – od divadel, filmu přes architekturu či design, jde najednou o větší obrat, než má v Evropě třeba automobilový průmysl. A tím, že jde především o malé firmy, podniky či instituce, je tam nejpřirozenější růst – je jakoby nejlevnější. Základní sdělení tedy bylo, že se opravdu vyplatí investovat do rozvíjení  kultury. A to nejen proto, že je to naše identita a mělo by nám to být přirozené, ale i proto, že je to zkrátka ekonomicky velmi dobrý nástroj, jak rozvíjet potenciál daných měst.

 Loni se stovky či tisíce lidí nedostaly na festivalové projekce. Letos jste před zahájením netajil určité obavy, zda tito lidé opět přijedou. Jak to tedy dopadlo?

 Tohle se naštěstí neprojevilo – nedošlo k úbytku hostů a účastníků (pozn. autora: letos bylo vydáno přes 2600 akreditací, což je nárůst o 25 procent oproti ročníku 2009. Projekce navštívilo v součtu více než 30 tisíc diváků, což je o pět tisíc více než loni).

 Obavy jsem opravdu měl, protože to je samozřejmě strašně riskantní, když lidé, kteří jsou zvyklí jezdit na festival, se najednou do kina nedostanou, a to opakovaně. Proto jsme si letos řekli, že to je priorita. Otevřeli jsme nový promítací sál a  snažili jsme se to od začátku komunikovat, aby lidé věděli, že letos se na filmy dostanou. A nevím o tom, že by se letos nějaké zásadní počty lidí na projekce nedostaly.

 Česká televize z festivalu opět denně přinášela postřehy a názory ve večerním souhrnu Z Jihlavy do hlavy. Novinkou byl ale hodinový přímý přenos ze zakončení a předávání cen. Jak moc je tahle věc významná?

 Jihlava se tím stala čtvrtým festivalovým městem v České republice, které mělo přímý přenos ze slavnostního ceremoniálu – vedle karlovarského festivalu, festivalů ve Zlíně a v Plzni. Moc si toho vážíme, je to součást užší spolupráce s Českou televizí a souvisí to i s projektem na webových stránkách, kde bylo v průběhu pěti týdnů zdarma ke stažení deset filmů, které získaly v Jihlavě Cenu diváků v uplynulých deseti letech.

 Na zakončení festivalu byla navíc udělena divácká cena za nejlepší film desetiletí, kterou získal film „Auto*Mat“ Martina Marečka…

 Je to pozoruhodné v tom kontextu, kdy údajně tento film neměl vyhrát na Ekofilmu. Podle těch informací, které já jsem měl z několika zdrojů, to tak skutečně bylo. To znamená, že někdo tuto informaci v týmu a v porotě šířil. Možná je to tedy takové zadostiučinění, že sami diváci rozhodli a film se stal filmem desetiletí. Ta konkurence přitom byla silná – byl tam Český sen, René Heleny Třeštíkové a další filmy. Těch deset let českého dokumentu bylo deset velmi úspěšných let.