Ještě před pár lety by Jan o elektromobilech příliš nadšeně nemluvil. „Když jsem nastoupil na střední školu, měl jsem k tomu všemu dost velký odpor,“ přiznává Jan Ohnsorg, čerstvý absolvent oboru autotronik na Střední průmyslové škole v Jihlavě. 
Dnes už ale vidí věci jinak a má k tomu dobrý důvod. V celostátní soutěži EV technik, zaměřené právě na elektromobilitu, vybojoval třetí místo.

Zlom nastal právě během prázdninové praxe ve firmě zaměřené na elektroinstalace v autech. „Zjistil jsem, že čím starší jsem, tím víc mě to táhne tímhle směrem,“ doplňuje. Nejvíc ho láká diagnostika a elektronika, což podle něj ovládá jen malé procento lidí, a tím pádem je v oboru menší konkurence. 

Neuspěl v kraji, ale zazářil v republice
Cesta k úspěchu ale nebyla přímá. Jan se měl původně zúčastnit soutěže v kategorii autotronik, jenže v krajském kole ho porazil spolužák z Třebíče. Naštěstí se mu na poslední chvíli naskytla možnost zkusit speciální kategorii zaměřenou na elektromobily.
Na přípravu měl měsíc, během kterého pořádně ani nevěděl, co ho v soutěži čeká. S pomocí učitelů a internetu se ale pustil do intenzivního učení. Večer před soutěží místo odpočinku ještě do noci ladil poslední detaily s umělou inteligencí. 

„Zatímco se ostatní šli bavit, já se učil. A myslím, že se to vyplatilo. Ty informace, co jsem ten večer dohnal, mi podle mě zajistily třetí místo,“ usmívá se.
Z atmosféry samotné soutěže měl velmi pozitivní dojem. Mezi soutěžícími se prý nenašel nikdo, kdo by elektromobily zpochybňoval nebo na ně nadával, což byla pro Honzu příjemná změna.

Diagnostika, bezpečnost i přijetí havarovaného auta
Soutěž měla tři části – teoretickou, poznávací a praktickou. Právě praktická Janovi sedla nejvíc. „Moc mě bavila simulace přijetí havarovaného vozidla do servisu. Využil jsem při ní znalosti, které nám učitelé často říkali spíš jako zajímavosti bokem,“ vzpomíná.
V poznávací části však narazil. Přiřazování zásuvek a konektorů ho natolik zaskočilo, že ho to stálo první místo. 

„Byla to moje chyba. Cestou na soutěž jsem si sice v autobuse otevřel přehled konektorů, ale jen jsem to prolétl. S kolegou jsme se totiž shodli, že to tam určitě nedají, a to byl omyl.“

Elektromobilita? Ne pro každého, ale pro mnohé ideální
I když má srdce pořád u spalovacích motorů, chápe, že pro spoustu lidí jsou elektromobily lepší volba. 
„Typický příklad? Člověk, co bydlí na okraji města, má garáž, do práce to má 15 kilometrů a na žádné dlouhé výlety pravidelně nejezdí. Pro něj elektroauto dává naprostý smysl,“ říká.

Zimní jízdy s elektroautem považuje dokonce za komfortnější. „Nasedneš, zmáčkneš topení a za tři vteřiny je teplo. Ve spalováku čekáš deset, někdy i dvacet kilometrů,“ vysvětluje.
Za největší výzvu elektromobility považuje poměr dojezdu a rychlosti nabíjení. „Ideální by bylo auto, co ujede 200 kilometrů a dobije se za minutu. Nebo 2000 kilometrů s desetiminutovým nabíjením. To je něco, na čem je potřeba ještě zapracovat.“

Auta jako vášeň i plán do budoucna
K autům má Jan vztah od dětství. „U nás doma se s autem zásadně do servisu nejezdilo. Právě to mě motivovalo začít se o ně víc zajímat. Do autoservisu jsem poprvé vkročil až kvůli praxi,“ líčí.
Na autech ho fascinuje i kultura kolem nich. Líbí se mu skupiny a komunity, které se kolem aut tvoří. Především, když si vzájemně radí nebo sdílejí fotky svých upravených vozidel.

O budoucím povolání má jasno. „Nejradši bych vyvíjel závodní speciály. A kdybych si měl vybrat značku, tak určitě BMW,“ říká bez váhání. Vysněné projekty už má také rozmyšlené. S kamarády plánují přestavbu rodinného sedmimístného MPV na závodní vůz. „Po maturitě jsme si na to doslova podali ruce. Už se na to moc těším,“ směje se.

Elektromobilitě sice propadl, ale na své benzínové kořeny nezapomíná. „Jsem pořád z generace, která byla odkojená benzínem. Takže moje vysněné auto nebude elektro, ale pořádný víceválcový Mercedes nebo starší BMW.“
Po maturitě si podal přihlášky na dvě vysoké školy: automobilové elektronické systémy v Ostravě a elektromobilitu v Pardubicích. „Na 90 procent to bude Ostrava. Vím, že kdybych úplně opustil spalovací motory, časem by mě to mrzelo.“
Podle Jana se láska ke spalovacím i elektroautům vůbec nevylučuje. U elektromobilů obdivuje technologii, zatímco u „klasických aut“ ho stále drží nostalgie.