Čtyři až 12 metrů bývají vysoké sloupy veřejného osvětlení. Odstraňovat na nich závady či vyměňovat žárovky a výbojky není žádná sranda. Své o tom ví elektrikáři Služeb města Jihlavy (SMJ) Roman Jadrný a Marek Schmied. 
Oba muži spolu tvoří přes čtyři roky posádku, jezdící s vysokozdvižnou plošinou. Kromě nich na závady jezdí ještě posádka dodávky, která opravuje nižší sadová svítidla do výšky tří metrů ze žebříku.  
Zato oba pracovníci s plošinou se mohou dostat až do 18metrové výšky. „Ne, nemáme závratě,“ odpověděli se smíchem oba muži na moji první otázku. 

Romanu Jadrnému je 54 let. Před šesti lety změnil zaměstnání a nastoupil do SMJ. Jeho 36letý kolega Marek Schmied z Jihlavy dělá elektrikáře u SMJ už 11 let. 
Oba mají na starosti veřejné osvětlení, semafory a v době adventu dokonce i vánoční výzdobu včetně vánočních stromů v Jihlavě a ve vybraných okolních obcích. Jeden vždycky řídí a druhý montuje. Střídají se, bez problémů se mezi sebou domluví. 
Oba totiž mají řidičský průkaz C na nákladní vůz i elektrikářskou vyhlášku 50. Kromě vyučení v oboru elektro musí být oba muži zdravotně způsobilí a mít školení na plošiny. Zároveň musí docházet na různá školení, semináře i veletrhy, aby obrazně řečeno „šli s dobou“. 

Stále se však mají co učit. „Určitě to není tak, že v 18 letech vystudujete obor, uděláte si céčko a všechno umíte. To neumí nikdo, musíte to získat prací a zkušenostmi,“ podotkl Schmied. 
Řízení vysokozdvižné plošiny má některá úskalí. Řidič nesmí například zastavit na kanálu a musí vůz držet tak nějak v rovině. Druhý pracovník, který je v koši, ovládá rameno. Manipulace s ním není jednoduchá. 

„Rameno má dosah nějakých šest metrů do strany, do výšky máme 18 metrů, ale jsou tam různé překážky jako troleje, stromy, chodník nebo lidi. Musíme se tomu všemu vyhnout, abychom se dostali tam, kam potřebujeme,“ vysvětlil mladší z elektrikářů.  
Pokud zdobí vánoční stromy, tak si vzájemně pomáhají. Jeden třeba věší ozdoby a druhý přidržuje řetěz. 

Jejich největším nepřítelem je mráz, vítr a déšť. „Když je -20°C, tak je to protivné, protože je všechno zmrzlé. Nebo když je vše mokré, sáhnete na lampu, praskne vám žárovka v ruce a hrozí pořezání,“ popsal Schmied. Používají proto i různé ochranné pomůcky. Mezi ně patří hlavně izolované nástroje. 

Sodíkové nebo LEDky
Nejvíce práce jim zaberou lampy pouličního osvětlení. Po celém městě mají na starosti asi 8800 lamp. Mají dva základní typy svítidel, LEDkové a sodíkové. Pokud sodíková lampa nesvítí, mají s sebou vše potřebné, aby svítidla opravili na místě. U LEDkové lampy část svítidla odmontují a opravu provedou až na dílně. 

Říkají, že díly do LED lamp jsou dražší než u sodíkových a nejsou skladem. Je nutné si je adresně objednávat. Mají ale nižší spotřebu než sodíková svítidla. 
Spolu s kolegy z dodávky mají na starosti celou Jihlavu a některé okolní obce. Pracovní dobu mají od 6 do 14 hodin. Lampy kontrolují sami, zasahují i na základě požadavků občanů, městské policie nebo plánovaných kontrol městského úřadu. 
Navíc na jednoho z nich vyjde jednou za měsíc týdenní pohotovost. Nonstop dispečink je dostupný na vrátnici SMJ a lidé ho mohou kontaktovat v jakoukoliv denní i noční hodinu.

„Když občané zavolají na vrátnici, že jim třeba nesvítí před domem lampa, tak se tam snažíme co nejrychleji zajet,“ upřesnil Schmied. Více práce mají i v době, kdy je rozkopané celé město. Stane se jim totiž často, že jim někdo překopne kabel. 
Na každý z úseků se vracejí zhruba jednou za tři měsíce. Často využívají jarní úklid Jihlavy. V době blokového čištění pracovali například na Horním Kosově. „Dělali jsme tam, protože tam neparkovala auta. Snažíme se to spárovat, abychom nebyli za trubky,“ přiblížil Schmied. 

Složitá práce u terminálu
Nejvíce práce mají elektrikáři u SMJ v zimě, protože v tomto ročním období svítí lampy pouličního osvětlení nejdéle. Je to zhruba od 17 hodin do 8 hodin ráno příštího dne. 
Tím pádem dochází v lampách k většímu opotřebení materiálu. V zimě mají denně průměrem 15-20 závad. V ostatní roční období se to pohybuje mezi deseti a 15 závadami. 
A jak poznají ve dne, že má světlo nějakou závadu? Zapnou si celý blok či lokalitu, kterou kontrolují. Světla spustí venku na jednom z celkem asi 140 zapínacích bodů. 

To, že mají zkontrolovanu celou Jihlavu, si nemohou říci asi nikdy. „Projedete úsek a nic tam nenajdeme. Druhý den tam můžeme jet znovu a budou tam třeba špatné tři výbojky,“ doložil druhý z elektrikářů Roman Jadrný.    
Vzpomíná, že jednou z nejsložitějších akcí, které v poslední době dělali, byla oprava elektriky na třídě Legionářů. V jejím okolí se staví Centrální dopravní terminál (CDT). 

„Něco tam spravujete za provozu, kdy se tam kopou výkopy. Jeden den to spravíte a druhý den to máte rozkopané někde jinde. Je to pořád dokola,“ poznamenal Jadrný. 
Se závadami jim pomáhají čísla na sloupech a mobilní aplikace, kam jsou závady či jiné informace o svítidlech zaznamenávány. „Takže se někomu může zdát, že pořád čumíme do telefonu, ale my pracujeme,“ podotkl Schmied. „Pošlou mi třeba čísla sloupů 45 a 46, tak si to v aplikaci zadám a vím přesně, kde to místo je,“ navázal Jadrný. 
Oba muže jejich práce baví a co je na jejich práci nejvíce těší? „Když je Jihlava hezky osvětlená,“ neváhal Jadrný. „Čím míň poruch objeví občané, tím méně na mě budou řvát (smích),“ dodal s nadsázkou Schmied.