Koncert pro budoucnost nadchl
Ojedinělý zážitek čekal v úterý 25. března všechny zájemce o klasickou hudbu. Do jihlavského DKO přijel Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením dirigenta Leoše Svárovského, který zde přednesl Slovanské tance od Antonína Dvořáka.
Akci pořádala agentura Ars koncert, na Vysočině nejvíce známá svým ojedinělým a více než dvě desítky let trvajícím projektem Mezinárodního hudebního festivalu Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Koncert byl rozdělen na dvě poloviny. Nejdříve zazněla první řada Slovanských tanců zkomponovaná v roce 1878, po pauze druhá, která vznikla o osm let později.
V úvodu každé části vždy promluvil moderátor Jaromír Javůrek, dlouholetý ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj a popularizátor klasické hudby. Z jeho úst se posluchači dozvěděli, že nebývá obvyklé, aby na jednom koncertu zaznělo všech šestnáct skladeb najednou.
Upozornil také na asi nejznámější 15. tanec (Kolo), který je nejhranějším přídavkem mnoha českých symfonických orchestrů hrajících v zahraničí. Jemnou formou upozornil i na skutečnost, že mezi jednotlivými skladbami se netleská.
V úvodu koncertu pak pozval na podium hejtmana Martina Kuklu (ANO), neboť kraj se stal spolupořadatelem.
Až hejtman prozradil důvod názvu Koncert pro budoucnost. Ten se totiž stal prvotní akcí k oslavám 25 let Kraje Vysočina. Jak Kukla řekl, ta cesta nebyla vůbec jednoduchá, protože kraj vznikl ze tří krajů. „Jsem ale velmi hrdý, že jsme za těch 25 let napsali společně její historii.“
Po pauze Javůrek přítomné seznámil s peripetiemi vzniku druhé řady Slovanských tanců, neboť Dvořák nejdříve nabídku na jejich zkomponování odmítl.
Moderátor vtipně a s poukazem na přítomné politiky poznamenal, jak to tehdy šlo všechno rychle.
„Dvořák začal v listopadu komponovat jen na základě ústní objednávky. V lednu měl druhou řadu Slovanských tanců napsanou, a zároveň v lednu už byla slavná premiéra v Praze…“
Když dozněla temperamentní předposlední skladba, na kterou moderátor v úvodu upozornil, posluchači nedbali jeho výzvy, aby si potlesk šetřili až na závěr, a po posledním tónu sál zaburácel obrovským potleskem protknutým výkřiky „bravo“. Podle reakce něco obdobného orchestr očekával a spolu s dirigentem si vychutnávali předčasné ovace.
Z koncertu byli lidé nadšení. „Tohle jsem zažil poprvé v životě…žena mě vytáhla. Jako bývalý muzikant znám jen pár orchestrálních záskoků u pana Čermáka…1972, kde hrálo nějakých 13-15 lidí. Už to bylo pro mě, bigbíťáka, těma aranžema veliký. Ale tohle, to bylo něco neskutečného. Počítal jsem je: 30x housle, 5x cello, 4x basa, 18x dechy, 4x bicí nástroje… Zážitek z toho zvuku a provedení…boží,“ reagoval například Přemysl Doležal.
Uspořádat tak velký koncert v sále DKO vyžadovalo značné úsilí pořadatelů, neboť se nejedná o koncertní sál. Ředitel agentury ARS koncert Miroslav Stehlík proto v rozhovoru s JL vyzdvihl všechny, kteří se na zdárném průběhu koncertu podíleli. Zvláště pak ředitele DKO Petra Palovčíka.
„Nebýt jeho, úspěch by byl poloviční,“ prohlásil Stehlík. Jak dále uvedl, „na celém týmu DKO bylo vidět, že chtějí, aby to dopadlo“.