Šamanky, andělé, indiáni a divoká zvířata, takové motivy nesou umělecká díla Aleny Spruijtové ze Štok. Jedna z jejích vernisáží proběhla na začátku října v jihlavském Stříbrném domě. 

Malbou obrazů se Spruijtová začala živit již před deseti lety. Nejprve dominovaly náměty andělů, které se časem transformovaly do motivů inspirovaných přírodou, duchovnem a mytologií. 

„Přechod k těmto tématům pro mě představoval přirozený vývoj. Vždy jsem k nim cítila silné spojení a postupně jsem začala vnímat potřebu je zapojovat i do své tvorby,“ vysvětluje Spruijtová.

Nejde jen o motivy, které Alena Spruijtová maluje, ale i forma provedení jejích děl. „S dřevem jsem experimentovala postupně, zkoušela jsem malovat na starý dřevěný nábytek – třeba na dvířka od staré kuchyně nebo dřevěné palety a prkna. Jednou však manžel vyklízel garáž a objevil dlouhé, krásně tvarované prkno, které chtěl vyhodit, což jsem mu nemohla dovolit. Zkusila jsem na něj tedy něco namalovat, a tak vznikla moje první Šamanka,“ říká umělkyně.

Do svých výtvorů zapojuje i neobvyklé prvky v podobě plátkového zlata, mandal inspirovaných různými kulturami, minerálů a křišťálů, které, jak sama říká, mají za úkol dodat malbám správnou energickou hodnotu. Zároveň se jedná o finální prvky, které ucelí celý požitek z jejích děl. „Mám ráda přesnost a detaily, takže pracuji i s referenčními obrázky. Zároveň se ale snažím zachytit energii zvířete, což někdy vyžaduje práci s intuicí,” objasňuje Spruijtová. Dodává, že ji samotná struktura dřeva často inspiruje a napoví, co by měla namalovat. 

„Každý styl má své příznivce a odpůrce. Myslím, že mé obrazy přitahují lidi právě podobně smýšlející jako já. Někoho, kdo v dnešní uspěchané době hledá umění, které je propojí s něčím větším a hlubším,” komentuje na závěr Spruijtová.