Na Vysočině byly za památky prohlášeny další objekty. Jak uvedl Národní památkový ústav, odborné pracoviště v Telči (NPÚ), vykazuje samostatně stojící selská usedlost v Borovnici u Jimramova mimořádně vysoké architektonické a historické kvality. Je pozoruhodnou ukázkou velkého vesnického stavení z druhé poloviny 19. století s uzavřeným dvorem a výrazně reprezentativním charakterem. 

Soubor s funkčním uspořádáním jednotlivých objektů se podle památkářů svým ztvárněním zcela vymyká tradiční venkovské zástavbě i obvyklým krajovým zvyklostem. Ve venkovském prostředí nemá obdoby. 

„Usedlost je unikátní zejména svým patrovým obytným domem s bohatě zdobenými neogotickými fasádami, které svou podobou odpovídají spíše malému zámečku než selské usedlosti,“ uvádí NPÚ. 

Pozoruhodné jsou podle odborníků také pavlače lemující dvorní průčelí obytného domu i dvorní průčelí dvoukřídlého hospodářského objektu. Jako ojedinělou hodnotí památkáři i samostatnou buňku ohnivzdorné „trezorové“ místnosti s železnými dveřmi s kukátkem a zamřížovaným oknem s železnými okenicemi.

Podle ředitele NPÚ Libora Karáska je velmi dobře dochovaná selská usedlost č. p. 36 v Borovnici cenným dokladem vývoje bydlení. Dokumentuje život a způsob obživy majetnějšího hospodáře v oblasti Žďárských vrchů. 

Petrkovský soubor 
Už v roce 2009 byla rozhodnutím Ministerstva kultury ČR prohlášena za kulturní památku budova zámečku v Petrkově s parkem a zahradou, areál spojený s životem a tvorbou grafika, básníka a překladatele Bohuslava Reynka a jeho ženy, francouzské básnířky Suzanne Renaudové.

Letos byl doprohlášen za památku soubor dalších objektů areálu: hospodářská přístavba, chlévy, sklep, studna a zahradní domek - původní altán s dochovaným interiérem. Reynek si ho podle informace NPÚ nechal uprostřed zahrady postavit v roce 1919 a tvořil zde. 

Celý areál je nyní ve správě Památníku národního písemnictví a postupnou rekonstrukcí zde vzniká Česko-francouzské kulturní centrum. Areál je pravidelnými akcemi přístupný veřejnosti. 

Řídelovská brána
Památkou byla prohlášena též Žlutá vrata v Roštejnské oboře. Jak připomíná NPÚ, byla někdejší Roštejnská obora založena majiteli telčského panství nejpozději ve druhé polovině 16. století kolem hradu Roštejna. Její existence bývá spojována s osobností Zachariáše z Hradce.  

Obora podle památkářů nebyla poznamenána žádnými stavebními ani zásadními terénními zásahy v období baroka, od druhé poloviny 17. století do konce 18. století. Zachovala si svůj přirozený ráz. Po roce 1945 však zanikla a obnovena byla až v roce 2006, ne však ve své původní velikosti. 

Připomínkou původního vjezdu do obory jsou Žlutá vrata, tzv. Řídelovská brána: „Byla součástí jejího ohrazení. Jedná se o dva zděné omítané pilíře, na jejichž vnitřní straně jsou zachovaná nároží s kovovými závěsy pro umístění dřevěných vrat.“

V severním pilíři se navíc dochoval jeden zazděný kamenný sloupek, který tak podle odborníků reprezentuje toto původní oplocení a je ukázkou historického kamenického řemesla. 

Žlutá vrata představují v lokalitě historického území Roštejnské obory jediný dochovaný autenticky situovaný architektonický prvek. Dokládají historickou hranici obory, jak je zachycena na mapě z r. 1785.