Je to takřka divadelní smršť. V několika málo týdnech uvedlo HDJ na třech svých scénách tři premiéry - intimní autorské komediální monodrama o mateřství, originální zpracování dramatické americké klasiky a nyní hořce zábavnou exkurzi do světa současného teenagera.
A to ještě na Velké scéně finišuje k premiéře další očekávaná novinka, autorské zpracování originálního a divadelně obtížně uchopitelného tématu historie a zřejmě i současnosti a budoucnosti jihlavské hokejové Dukly.  

Lze tedy kvitovat, že HDJ ze své pozice profesionálního repertoárového divadla zcela naplňuje očekávání. Jeho aktuální rozkročení je nesmírně široké a laťka byla v pohledu na první tři uvedené tituly zavěšena pro celý zbytek sezóny pořádně vysoko. 

Platí to bezvýhradně i pro zatím poslední uvedený titul.  HDJ jeho uvedením znovu potvrzuje, jak silná je jeho alternativní Malá scéna. 
V tomhle svém prostoru jihlavské divadlo nešláplo vedle už několik sezón, vznikají tu mimořádně zajímavé projekty oslovující specifické skupiny diváctva. Nyní se k nim zařadil Sam aneb Výchova k rodinnému životu.

Je nutno se znovu obecněji pozastavit nad celorepublikově trochu paradoxní situací. V době, kdy divadelní domy z ekonomických pohnutek své stálé soubory spíše slučují či ruší, HDJ v součinnosti se svým zřizovatelem začátkem letošního roku založilo soubor nový, paralelní k tomu stávajícímu, zaměřený na segment nejmladší divácké generace. 

Po prvních uvedených titulech už lze na práci souboru HD_Jéé nahlížet v trochu širším kontextu a pokusit se o první drobné zhodnocení v pohledu zvenčí. Není ovšem příliš nad čím dumat. To, jakým způsobem se nový soubor za první měsíce práce prezentuje, lze vnímat v superlativech. A poznámka „vyprodáno“ u řady jeho představení je v tom směru jen jedním drobným kritériem. 

Poslední novinkou z produkce HD_Jéé je tedy inscenace o chlapci Samovi, uvedená na Malé scéně. Divákovi otevírá vhled do světa kluka z intelektuálské rodiny, který se vyrovnává s rozvodem rodičů, šikanou ze strany spolužáka, s prvním zamilováním i hledáním vlastní cesty do života.  
Inscenace se obrací na skupinu teenagerů, kterou sami divadelníci komentují jako divadelně nejvíce opomíjenou. Ono taky není nijak výjimečné setkat se v hereckém či režisérském prostředí s postojem – pro teenagery nedělám, neumím. Bývá to ostatně i dost nevděčný boj. 

V tomto případě dramaturgie HDJ rezignovala na možnost adaptovat nějakou „školní klasiku“ a sáhla po u nás dosud neuvedené hře polské dramatičky Marie Wojtyszko (* 1982). Tvůrci se pokusili vytvořit autentický svět vrstevníka současných teenagerů, který řeší problémy a situace, s nimiž bude mladý divák v hledišti konfrontován, s řešeními či výstupy se bude moci ztotožnit, anebo se vůči nim jakkoli vymezit.

Více v tištěném vydání JL s datem 15. 10.