Je léto, horké léto, tak jak léto má být. Všichni z nás mají možnost užívat radosti a slasti těchto darů, jak se jim zachce. U vody, v lese, na chalupě, prohlídkou kulturních památek, u moře, tak, jak kapsa každému dovolí.
V letošním roce se v Jihlavě prvně uskutečňují promenádní koncerty již od měsíce června. Jejich hlavním organizátorem je Karel Paštyka, a to už někdy od roku 2007. 
Je to záslužné dílo. Dávno už by si zasloužil zlatou medaili. Za tu dobu nám, důchodcům, přinesl tolik radosti a hezkých chvil. Na dvě hodiny můžeme zapomenout na všechny strasti a bolesti, že nás tuhle bolí a támhle píchá. Vracíme se do dob svého mládí. A to je velký dar.

Po všechny ty roky jsem se těchto koncertů zúčastňovala, a to i kdyby „trakaře padaly“. I když byla vedra nebo lilo jako z konve. Nesměla jsem chybět. 
V loňském roce jsem zde k mé velké lítosti chyběla. Byla jsem na rehabilitaci v lázních Košumberk po mozkové mrtvici. 

Teď se nacházím v ICSS Jihlava, DPS Lesnov. Naše paní ředitelka, Alena Řehořová, se o nás klienty velmi dobře stará. Dne 25. července byl na náměstí v Jihlavě již po osmé promenádní koncert. Tentokrát hrála hudební skupina Bobrůvanka. Bylo nám umožněno se zúčastnit v doprovodu aktivizačních sestřiček, a to Petrušky, Haničky, Leničky, Ilonky a Verunky. Několik klientů z pavilonu A i B odjíždělo osobními auty. 
Horní náměstí kolem morového sloupu už bylo zaplněno převážně důchodci. Místa pro nás se našla.

Hudebníci už byli připraveni úderem 16. hodiny zahájit. Jejich kapela, jak prozradil kapelník Pavel Krejčí, hraje již od roku 1988. Dal nám ještě před zahájením hádanku: „Uhodnete, po kolikáté už v Jihlavě hrajeme?“ Nikdo to nedokáže spočítat. Prozradí, že už je to pošestnácté! Tak jsou oblíbení!

Hrají pro nás skladby známých skladatelů – Karel Vacek, Jaromír Vejvoda, Karel Hašler a další. Polka střídá valčík. Zahrají i tango Krásný sen. A už jsou tu první tanečníci. Pan Paštyka už léta slibuje taneční parket, ale tančí se stále na hrbolatých kostkách.
Nechci věřit svým očím, nechybí ani pan František Humler, který již před několika roky překročil devadesátku. Je stále svěží, jak „švihák lázeňský“, krouží se svoji tanečnicí, štíhlou blondýnou a předvádí taneční figury. Daleko mladší mu mohou závidět. Čas letí jak splašený, za chvilku bude přestávka. 

I naši klienti se nedají zahanbit. Hlavní tanečníci jsou náš Vlastík a pan Mička, kterému už také devadesátka klepe na záda, ale provádí všechny sestřičky jako o život.
O přestávce mě moje nejlepší kamarádka, Věrka Karafiátová, s kterou se zde setkávám, zve na zmrzlinový pohár do cukrárny. Prý v předstihu oslavíme její narozeniny. Jenže k cukrárně není bezbariérový přístup. 

Co teď? Doprovází mě s vozíkem sestřička Hanička. Naštěstí se objeví muž typu Gustava Frištenského. To byl v minulém století slavný zápasník. Nejsem žádná vetchá stařenka. Vážím 70 kg + kovový vozík. Do cukrárny vedou dva schody! 
Ten pán mě bafnul i s vozíkem a za pomoci sestřičky jsem v cukrárně. Při zpáteční cestě se zase našli dva stateční pánové, kteří mi pomohli na chodník. Chci všem touto cestou poděkovat. Udělali dobrý skutek a mně velkou radost. Moc vám bezejmenným děkuji. 
Na radničních hodinách se velká ručička neúprosně blíží k šestce. Koncert už se blíží do finále. Hudebníci hrají čím dál větší hity. Posluchači tleskají víc a víc. 

Všechno má svůj konec. Tak snad zase někdy na shledanou. Ještě bude na náměstí celkem pět koncertů. Jako poslední hraje 29. srpna skupina Jásalka.
Díky Karle Paštyko, je skvělé, že dovedete lidem předávat radost a potěšení z výborné hudby. 
Děkuji vedení našeho domova, v čele s paní ředitelkou Alenou Řehořovou a všem pracovníkům, kteří se na této akci podíleli. Velmi si toho vážím.