Erasmus+ je program EU, díky kterému mohou žáci vysokých i středních škol vycestovat do zahraničí, poznat jiné prostředí a kulturu a načerpat cenné zkušenosti.

Jihlavské gymnázium v rámci tohoto programu začalo nabízet pobyty ve španělském městě Mataró. Jednoho takového jsem se zúčastnila a byla to cesta plná poznání a objevů.

Španělský vzdělávací systém se výrazně liší od toho českého, například v počtu ročníků, rozdělení gymnázií na humanitní a přírodovědné nebo ve vztahu učitelů a žáků, kteří si tykají. Celkově je atmosféra ve školách daleko uvolněnější, než je tomu v Česku.

Jako studentce mi to bylo velmi příjemné a tamním učitelům to většinou také vyhovovalo. Nemyslím si, že by u nás mohlo fungovat to stejné, ale určitou inspiraci nebo alespoň podnět k zamyšlení v tom nacházím.

Španělsku je historicky dána velká kulturní rozmanitost, se kterou se u nás nesetkáme. Pro mě to byla krásná a zajímavá zkušenost. Setkávání kultur spolu může nést své problémy, já osobně však viděla, že to za určitých podmínek jde, a vlastně docela přirozeně.

Španělé jsou velmi přátelští a srdeční lidé. Rodina, ve které jsem žila, i rodiny, které jsem navštívila, mě přijaly zcela otevřeně, se svou třídou a učiteli jsem si vytvořila skvělý vztah.

Mnoho lidí sice anglicky umělo jen pár slov, ale jejich veselost a urputná snaha si popovídat jako by zázrakem jazykovou bariéru překonaly.

Zároveň mě ale naprosto okouzlila i španělská kuchyně, zejména tapas - sdílená jídla srovnatelná s našimi předkrmy. Jsem také vděčná za domácí ochutnávku tradičních jídel - šneků a calçots.

Z pobytu jsem si odvezla mnoho dojmů a načerpala mnoho zkušeností. Naučila jsem se sice rychle přizpůsobit, osvojit si cizí zvyky i základ jazyka, na druhé straně si však umět říct o pomoc, nechat si vysvětlit to, čemu nerozumím, komunikovat se svými koordinátory, pokud mi něco nevyhovuje a potřebuji změnu.

Víc než kdy dřív jsem si také uvědomila, jak důležité je umět více jazyků a velmi dobře ovládat angličtinu, jazyk mezinárodní. Nerozumět hovoru a dění kolem je pro člověka nejen limitující, ale především ho to značně izoluje a demotivuje. Zároveň je ale jen otázkou snahy a vůle obou stran se z této izolace dostat, překonat jazykovou bariéru a najít společnou řeč.

Navzdory odlišnostem jsme přece jenom všichni lidé a máme společného víc, než bychom si mysleli.