Zpočátku byla elektroauta z ekologického hlediska velký hit díky nehlučnému provozu bez emisí, uživatele určitě těší i jednoduší manipulace, jelikož nemá spojku a řazení převodových stupňů. Postupem času se sice začaly objevovat různé problémy, jako snížený dojezd v zimě (baterie funguje na principu chemické reakce, jejíž rychlost klesá s teplotou), životnost baterie (8–10 let) a cena nové (téměř polovina ceny auta), otěr pneumatik, menší bezpečnost při srážce s autem se spalovacím motorem (téměř dvojnásobná váha oproti autům se spalovacím motorem), problém je i s recyklací baterie (je náročná a drahá) a především samovznícení baterie, přinášející obrovské problémy s hašením. Ve Francii např. museli po opakovaném samovznícení z bezpečnostních důvodů vyřadit z provozu 40 elektroautobusů. Některé z těchto problémů se určitě s časem vyřeší, některé zřejmě zůstanou napořád. Nikdo však do té doby neřešil uhlíkovou stopu elektroaut. 

Na toto téma se začaly objevovat různé studie, a to i v České republice. Jejími autory jsou Prof. Ing. Jan Macek, DrSc. a Ing. Josef Morkus, CSc., oba ze strojní fakulty ČVUT Brno. Je to obdobné, jako bylo uvedeno dříve u větrných turbín – je třeba sledovat celý životní cyklus elektroauta. Než auto začne bezemisně jezdit, je třeba ho nejdříve vyrobit, počínaje průzkumem na suroviny, pokračujíce jejich těžbou, zpracováním, výrobou komponent, baterie a vlastního auta a následně i likvidace. 

Autoři studie uvádí, že jen výroba baterie má emise srovnatelné s emisemi vzniklými při výrobě celého vozidla a elektromobil sjíždějící z linky má za sebou zhruba dvojnásobné emise než auto se spalovacím motorem. Rovněž při výrobě elektřiny nezbytné pro provoz elektroauta vznikají emise CO2. Samozřejmě záleží, z čeho se elektřina vyrábí (u nás je kolem 40 % z uhelných elektráren). Podle výpočtů autorů studie pro podmínky v ČR elektromobil překoná benzínové auto po ujetí cca 130.000 km a auto s naftovým motorem až po ujetí více než 200.000 km (s výměnou baterie se samozřejmě kilometry navyšují). Z jejich výpočtů spolu s prof. Dr. Ing. M. Apetaurem DrSc. vyplynulo, že posunem zákazu prodeje aut se spalovacím motorem z roku 2035 na rok 2045 by se emisí dokonce vyprodukovalo méně. 

Závěrem autoři uvádí, že elektroauta dávají smysl ve městě, kde převažují jejich výhody (neotravují nám ovzduší, které dýcháme, jsou nehlučná), zatímco na větší vzdálenosti výhodnější než auta se spalovacím motorem rozhodně nebudou. Pokud někteří z čtenářů budou chtít podrobnější informace, odkazuji je na článek „Otazníky kolem elektromobilů“ uveřejněný v časopise Vesmír, č. 3/2024, ze kterého jsem čerpal.