Jak to všechno začalo? Máme na škole kroužky, hodně kroužků. A děti rády vystupují. S kolegyní nám přišel na mysl nápad, že po úspěšné vánoční besídce uděláme i předprázdninovou. Takže „muzikálový“ kroužek, kroužky fléten, někdo se přidá a program byl jasný. 

Moje děti z „muzikálu“ byly nadšené, zkoušíme na chodbě, je jich moc, tak ať se nepomlátí. Každé pondělí odpoledne. Zas a znova. Přímo před ředitelnou. Myslím, že panu řediteli bude píseň Okoř znít v uších už napořád.
Ale v hlavě se mi rodil ještě jeden nápad. Rebelové! Potřebovala jsem starší holky, a to šesťačky. Z hodin hudební výchovy vím, že zpívat umí, rády tančí a jsou kreativní. A tak nám začaly tři měsíce vstávání a trénování. Bylo jich 16, takže pěkně rozezpívat v 7 hodin ráno chodbu. Před zástupcovnou a sborovnou, zas a znova: „Pátá! Pátá!“ 

A co teprve pískání… Začátečníci museli trénovat neustále, pro některé první vystoupení, velká tréma, ale stejně byli úžasní. Každé pondělí, pořád dokola. Naučit se noty, pomlky, vůbec počítat a hrát do rytmu. No klobouk dolů.
A další flétny, těch je tolik, že trénují na dvě skupiny. Máme hodně šikovných a muzikálních dětí. A rodiče na ně mohou být právem pyšní. Už hrají několikátým rokem, jsou zkušení, nadšení, hudba je pro ně lék na každou překážku.
A pak se nám předváděly děti, které se učily akrobatit v programu Cirkus do škol pořádaným Sokolem Jihlava. No chvilkami se mi i srdce zastavilo, jedním slovem neskutečná krása.

A konec. Společná píseň a hotovo. Všechno jednou končí. I školní rok se nám pomalu krátí, dnes, když to píšu, je už jenom 20 školních dní…
Ale hlavu vzhůru! Od září zas nanovo, už teď přemýšlím nad vystoupením na Vánoce.