Byl krásný májový večer roku 1963. Vydaly jsme se s kamarádkou Miluškou do Dlouhé Brtnice na kácení máje. Taneční zábavy se tam konaly venku pod širým nebem, říkalo se tam Na královně.
Pěkné prostředí, taneční parket, kolem ozdobené břízky, lavičky a pěkná řízná dechovka. 

Brzy jsme zpozorovaly, že nás sledují a dívají se po nás dva chlapci, kteří záhy přišli požádat o tanec. 
Těch tanečků bylo potom hodně a postupně jsme se seznamovali, smáli se a tančili. 

Zábava se chýlila ke konci a nám se poněkud nechtělo rozloučit. Nakonec jsme to vyřešili tak, že Milan odveze Milušku na motorce domů do Třeště a já půjdu s Jirkou pěšky přes Pavlov, což je do mé vesničky pouhých šest kilometrů, a Milan pro Jirku přijede. 

Už se hodně rozednívalo, když jsme došli do vesnice, kde už čekal Milan a u domu moje starostlivá maminka, která mi pořádně vyhubovala. 
Potom jsme se scházeli, my i oni. Jezdili jsme na výlety a různé kulturní akce, už i svým dopravním prostředkem.

Vzali jsme se, Miluška s Milanem též. Narodily se nám děti, bydleli jsme v Jihlavě ve stejném panelovém domě. Ale to už je jiná kapitola. Platilo: Dokud nás smrt nerozdělí. Stalo se po 54 letech manželství.