„Úsmev, úsmev, to je šanca premenená…“
Proč jsem na úvod tohoto článku napsala úryvek z písně skupiny Modus?

Hned vysvětlím. Když se v Jihlavě otevíral supermarket Billa, objevila se nad vchodem kresbička s usměvavým panáčkem spolu s textem: „VŽDY S ÚSMĚVEM“ (…z reproduktorů zněla ona skladba populární slovenské skupiny). Tento obrázek se sloganem zde byl několik let.

Když sem jdu nakupovat, tak se vždy podívám nad vchod, usměvavá kresbička už tam dávno není. Úsměvy na tvářích lidí se též kamsi vytrácí - doba je horečná, nelehká. Místo vlídnosti a něhy se stále více začíná prosazovat zloba a nenávist, jak je patrno všude kolem nás.

Onu vzpomínku provází i tato nedávná příhoda. V prodejně vedle mne stála asi desetiletá dívenka s maminkou. Nejsem škarohlíd, a tak jsem se na dívku mile usmála. Kdybych tušila, jakou reakci to u dívky vyvolá, tak bych asi koutky úst ponechala v poloze vodorovné, neboť holčička s ustrašeným výrazem chytila svoji maminku za ruku, tázajíc se: „Mamííí, proč se ta paní na mě usmívá…? A maminka popudlivě a chladně odpověděla: „Tak se na ní nekoukej a nevotravuj.“ 

A ještě jedna starší příhoda, rovněž ze supermarketu. Přede mnou ve frontě stál se svojí maminkou asi šestiletý chlapeček - náhle se široce rozkročil, přiskočil ke mně, zamračil se a s ručičkou sevřenou v pěst výhružně zvolal: „Chceš…???“ Načež nožičkou začal kopat do mého nákupního koše.

To zaregistroval i za mnou stojící pan režisér Vojtěch Jasný (neboť v Jihlavě v té době probíhal Mezinárodní festival dokumentárních filmů), ten celé to dění komentoval slovy: „Maminko, nechtěla byste mi vašeho chlapečka půjčit do filmu? Byl by skvělým představitelem nenapravitelného lumpíka.“

A maminka, duchem nepřítomná, jen nečinně dál všemu přihlížela. Záleží a bude záležet jen na nás, kam budeme směřovat. Právě v tu chvíli se supermarketem rozezněla písnička Voskovce a Wericha „…lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat…“ 
„Když se tak díváme kolem sebe, chce se nám naříkat, že?“ - šeptla jsem tiše a pan režisér se sladkobolným úsměvem přikývl.