Že by už děti ve třetí třídě měly přemýšlet o budoucím povolání? Kdoví, co je čeká v tomto proměnlivém světě! Možná ale právě proto je dobré a potřebné prozkoumat nejrůznější možnosti, vyzkoušet svoje dovednosti a schopnosti a zajímat se o dění kolem.

Třeba takto: Sedíme v kruhu, přemýšlíme a diskutujeme s mazací tabulkou v ruce, kam píšeme tu výstižná slova, tu naši odpověď na náročné otázky z encyklopedie Larrouse:  K čemu je práce vlastně dobrá? Proč dospělí musejí pracovat? A co kdyby nikdo nepracoval? Je špatné, když člověk nepracuje? Může si člověk vybrat, čím bude? A jak ho to napadne? 

Mozkové závity pracují, ruce píší nejrůznější nápady a z dětských úst pak slyšíme docela dospělácké názory: „Chtěla bych, aby mě to bavilo, ale taky mi to musí jít a od někoho se to dobře naučit …“, „Taky se můžu proslavit, být někomu užitečný…“

A jakou práci má asi člověk, který si zpívá (a my se zkoušíme naladit) písničku: „Ráno je smutné, jdu z práce domů a jako dřív musím si říct: to slunce se má, to nedělá nic, jen bloumá po nebesích“?

Dost těžkých úvah, jdeme prozkoumat pana „Všeuměla“, obrovskou postavu, která zvládne všechna povolání! Některá představujeme, některá pantomimicky předvádíme a vkládáme do hlavy, rukou i nohou. Paní učitelka patří k srdci? Ano, vždyť musí mít především ráda děti!

Pořád to ale není ono, chceme si něco zkusit doopravdy. A ten čas právě nastává: S mlynářem pojmenováváme druhy mouky a vážíme po 5 dkg do pytlíčků a ujídáme ovesné vločky.

S pokladní třídíme jízdenky a počítáme tržbu za ty pětikorunové (555 Kč je správně).

Se soudcem precizně čteme rozsudek, oblečeni do černého taláru.

S krejčím navlékáme nit a přišíváme knoflík (někteří poprvé v životě).

Se zubařem vrtáme a plombujeme zuby a vzájemně se učíme správně je vyčistit.

S botanikem přiřazujeme semínka k obrázkům, řadíme je podle velikosti a pak je třídíme, trochu jako Popelka.

I když hodnotíme plusy a mínusy každého povolání, baví nás vlastně všechny a leccos o sobě zjišťujeme.

Ještě nás čeká anketa uprostřed sídliště Březinky. Odvážně se po pozdravu a vysvětlení ptáme: „Jaké povolání děláte? A co je na něm zajímavé?“

Vypadá to, že povídat si na toto téma baví nás (reportéry) i kolemjdoucí. Během čtvrt hodiny nasbíráme informace o 30 povoláních. Potkali jsme revizorku i ředitelku, ošetřovatelku i pána z kasina a dokonce i pana „tajného“!

Bylo to naplněné dopoledne: četli jsme, psali, počítali, poznávali, pracovali, proběhli se a přitom se toho tolik naučili… Snad nás to i trochu posunulo k dobré budoucnosti.

3.B ZŠ Demlova, Alena Tkadlečková a Šárka Kosinová