Díky skvělé akci „Za vysvědčení do zoo za 1 Kč“ jsme strávili nádherné dopoledne se třídou v jihlavské zoo.

Protože únorové počasí nepřeje dlouhému pobytu venku, výpravu jsme tentokrát pojali „od pavilonu k pavilonu“ s tím, že se ve vnitřních prostorech nejen ohřejeme, ale i pozorně probádáme a objevíme to, co nám zůstávalo dosud skryté.

Zimní zahrada je úžasná tím, že jsme tu jako návštěvníci skoro sami, zvířata jakoby z nás měla radost a zvědavě si nás prohlížela, ošetřovatelé se s námi zastavovali a ochotně odpovídali na naše zvídavé otázky.

Přípravy před a po cestě do zoo se nesly v duchu učení dělení živočichů do skupin, porozumění popisce zvířete, ale hlavně poznávání světadílů a oceánů. Než jsme došli před zoo všichni, opravdu všichni je znali. Pomohlo nám vzájemné učení, balónky-zeměkoule, obrázky, trpělivost a sebedůvěra.

V každém ze 7 pavilonů nás čekal zaujatý průzkum, protože každý z nich je jiný, má svůj příběh a tajemství. Všichni hledáme odpověď na badatelskou otázku, ale zároveň i nějakou zajímavost či detail, kterým bychom ostatní překvapili.

V pavilonu žiraf jsme potřebovali vyprovokovat žirafáky k vypláznutí jazyka, protože naše badatelská otázka zněla: „Jakou barvu má žirafí jazyk?“ (fialovomodročernou) A všimli jste si někdy, kolik je u žirafího krmení vrabců? A víte, že dvorek mají žirafí kluci vyhřívaný? My už jo.

„Kolik druhů klokanů je v australském pavilonu?“ Šest? Patří sem i klokanomyš? A mají tu i naše třídní strašilky! Nesní je ta kudlanka?

V pavilonu šelem jsme se nejen výborně nasvačili, ale taky zjistili, v kterých světadílech by si nás ke svačině žádná kočkovitá šelma nedala! Samozřejmě, že jsme si všimli zraněného margaye, ale taky se dozvěděli, proč mají servalové bílý trus.  Kdo je tygří máma a dcera jsme nerozeznali.

Na lenochoda jsme se moc těšili, našli jsme ho, pozorovali, ale odpovědět na otázku: „Kolik prstů dohromady má lenochod dvojprstý?“, jsme dokázali odpovědět jen s pomocí informací z encyklopedie a stejně nám to dalo dost zabrat (2+2+3+3).

Giboni fakt nemají ocas, zato se cpou řepou a nám předváděli nádherné skoky, které jsme hned napodobovali.

V tropech zrovna krokodýlice snášela vejce, tak jsme jí jen zamávali, přejeme jí dobrou snůšku a těšíme se na podrobný průzkum jindy.

Tajemné zakončení nás čekalo u kaloňů. Málokdo z nás tu byl. Tak jsme byli vystrašenější než oni, pozorovali jsme jejich zavěšení, přemýšleli, proč se jim nepřekrví mozky, dozvěděli se, že mají rádi banány a zjistili, že to jsou opravdu zvláštní létaví savci. Báječné dopoledne, svá překvapení a nové objevy shrnujeme v kroužku, zítra o tom budeme ještě psát a kreslit. Vlastně jsme se toho spoustu naučili „jen tak mimochodem“! Takže díky, naše milá jihlavská zoo!  Třeťáci ZŠ Demlova, Alena Tkadlečková, Šárka Kosinová