Můj tatínek měl tuberkulózu plic. Léčil se v různých nemocničních zařízeních a také v plicní léčebně v Humpolci.

Jela jsem ho tam navštívit. Když jsem se vracela do Jihlavy, stála jsem v zadní části autobusu a vepředu seděl pohledný mladík. Stále se otáčel, a teprve až se ve Větrném Jeníkově autobus částečně vyprázdnil, přišel si ke mně sednout.

Mluvil jako kniha, uměl recitovat Šrámkovy básně. Já byla duše romantická, tak se mi to líbilo.

Za tři dny, když jsem pracovala v lese, kde jsme uklízeli po požáru, za mnou přijel na krásné červené motorce 350. Potom už jezdil často.

Můžete si myslet, že to byla náhoda, ale já vím, že mi jej poslal Bůh. Ten mladík byl velice hodný, čestný a pracovitý člověk.

Já jsem byla absolventka gymnázia v Moravských Budějovicích, ale nesměla jsem nastoupit do žádného zaměstnání, které jsem si v Jihlavě našla. Měla jsem příkaz jen do zemědělství! Stejně jako moji mladší bratři, kteří nesměli studovat.

formulář ZDE

0 komentářů

Přidat Komentář