Před osmdesáti lety, 5. listopadu 1941, tuším, že to byla středa, jsem, jako každý jiný všední den, přijel vlakem z Kostelce u Jihlavy do Jihlavy. Byl jsem žákem tercie jihlavského gymnázia. Mými spolužáky, kromě jiných, byli také Vláďa Bláha, syn primáře nemocnice, Jirka Rambousek a Kamila Nová-Moučková. Jaké jsme ten den měli vyučovací předměty, již má paměť, ani osobní archiv, nezachovala.

Na co však zapomenout nemohu, je to, že kolem desáté hodiny se stalo něco, co můj život navždy poznamenalo. Byli jsme totiž třídním učitelem seznámeni s tím, že je gymnázium s okamžitou platností uzavřeno, máme se odebrat domů a o dalším budeme zpraveni. To „další“ se snad dozvěděli mí rodiče, já si to nepamatuji. Pozdější můj spolužák, tehdy sekundán, Slávek Horn, v roce 2002 ve své knize Jak jsem přežil na straně 68 napsal, že nám bylo sděleno, později písemně, že se „škola definitivně ruší a že nesmíme studovat na žádné střední škole na území protektorátu“.

Poslední část informace pro mne neměla ostatně okamžitý význam, protože mí rodiče stejně nebyli s to umožňovat mi středoškolské studium jinde. Na to neměli dost movitých prostředků.

Proto jsem se 10. 11. 1941 přihlásil do hlavní školy v Dolní Cerekvi, kde jsem 9. 7. 1942 obdržel propouštěcí vysvědčení a bylo mi potvrzeno, že jsem vyhověl požadavkům zákona o školní povinnosti.

Pokračovat ve studiu na jihlavském gymnáziu jsem mohl až tehdy, kdy skončila i pro mou zemi válka, v níž bylo nacistické Německo donuceno úsilím Spojenců k bezpodmínečné kapitulaci, přestal existovat jeho protektorát nad mou zemí, a její začlenění do Třetí Říše, a byla obnovena suverenita Československé republiky. Počínaje zářím 1945 jsem pokračoval ve studiu na gymnáziu absolvováním třech ročníků (sexty až oktávy) a maturitou v červnu 1948.

formulář ZDE

0 komentářů

Přidat Komentář