Československý rozhlas kdysi dávno vysílal vždycky na podzim v sobotním pořadu Meteor moc hezkou písničku s názvem Listopad. První sloky si pamatuju dodnes:

„Vyjdi si v listopadu,

vyjdi si na zahradu,

někdo tam listí loupí.

Má je snad za zlaťáky,

břízu už obral taky,

co si za ně koupí?

Kdo je ten pán, divnej pán,

kdo je ten pán, divnej pán,

kdo je ten pán?“ 

Ale teprve nedávno jsem ke svému překvapení zjistil, že text této písně napsal Zdeněk Svěrák a hudbu složil Jaroslav Uhlíř.  Klobouk dolů.  Ale to není všechno. Vím už, kdo je to ten Svěrákův divnej pán. Možná se budete divit. Není to vítr, je to magistrát města Jihlavy.

Tak to alespoň říkají pracovníci v jihlavských parcích, kteří za pomoci velmi hlučných strojů, jak jinak, v dosti sisyfovském úsilí shrabují veškeré spadané listí na hromady, aby je pak odvezli neznámo kamsi pryč.    

Na první pohled to vypadá chvályhodně. Pořádek musí být, jak říkávali někdejší neslovanští praobyvatelé města Iglau. Magistrát Jihlavy se tak jeví v roli hysterického putzteufela, čistotou posedlé hospodyně.  Skutečně to je pravý motiv loupeže podzimního listí? Moje nonkonformisticko-ekologická intuice mi našeptává, že jde o něco zcela jiného. O kšeft na úkor daňových poplatníků.

Je to hezky logicky - a pokrytecky - prezentováno. Shrabané listí se prý prodává soukromým osobám na kompost, a tak město získává za bezcenné zbytky poloshnilé vegetace zlaťáky do svého rozpočtu. Co si za ně koupí, to asi zůstane úředním tajemstvím, jako v té Svěrákové písničce. Problém je v tom, že spadané listí není bezcenné. Proč by si ho někdo jinak kupoval? Listí je nesmírně důležitá složka celého ekosystému. Bez ní park trpí.

Listí, které se uloupí z parků, aby se odvezlo na něčí zahrádku, bude logicky chybět tam, kde původně spadlo. To by mohli naši kocourkovští úředníci také vědět, vždyť k tomu mají i celé ekologické oddělení. Ale asi si říkají, že až začnou jihlavské trávníky v parcích trpět nedostatkem živin a hmyzu, tak hbitě objednají několik fůr umělých hnojiv. A třeba i DDT. Za peníze města Jihlavy, jak jinak, že?

Není to všechno prapodivné finanční eskamotérství? Kontraproduktivní aktivita? Básník Otokar Březina, blahé paměti, říkával, že u některých lidí by bylo lepší, kdyby nedělali nic a neškodili druhým. Je mi líto, asi to platí i pro některé lidi na jihlavské radnici. A když jsme u té poezie, vzpomeňme i na Francouze Paula Verlaina. Proč? Protože jeho melancholická Podzimní píseň bude brzy pro obyvatele sterilního města Jihlavy, oloupené o veškeré pestrobarevné podzimní listí, zcela nesrozumitelná: „I odcházím povětřím zlým, jehož svistem jsem hnán sem tam, jak byl bych sám suchým listem.“