Josef Herbrych (KDU-ČSL): Nepodléhejte panice
Jak ovlivnila váš soukromý a pracovní život epidemie koronaviru?
Pokud začnu tím méně příjemným, tak asi významným omezením společenského styku. Přece jenom každý máme svoje rodiny, blízké, kamarády, s kterými se rádi vidíme, a to bohužel dnes není dost dobře možné. To se samozřejmě týká i pracovní oblasti, kde se prakticky ze dne na den zabrzdily, někdy i zastavily, rozpracované úkoly a může se stát, že u některých budeme začínat od nuly s novým náhledem na věc.
Na druhou stranu nám to přináší daleko více času udělat si pořádek ve věcech pracovních i soukromých. Uvědomit si, co je důležité a co méně, a toho nedůležitého se třeba i zbavit a oprostit se od zbytečných břemen.
Je ale třeba si být vědom toho, že se stále jedná o počátek, a kdo ví, jak se tato věc bude v čase vyvíjet. Jsem však optimistou a věřím, že se se vzniklou situaci vypořádáme v klidu a s nezbytnou trpělivostí.
Zaznamenal jste v této nelehké době něco pozitivního?
Za pozitivní považuji to, že stále přetrvává u většiny spoluobčanů schopnost držet při sobě ve chvílích, které nejsou úplně lehké. Byl jsem velmi mile překvapen mírou solidarity a schopnosti spolupráce a improvizace při výrobě roušek a podobných ochranných pomůcek. Myslím, že v tomto ohledu máme oproti jiným velkou výhodu, kterou si mnohdy ani neuvědomujeme. Za to bych chtěl všem velmi poděkovat.
A jako další pozitivum vidím vysokou disciplinovanost a zodpovědnost, s kterou občané přijali navrhovaná řešení. Nevidím v tom nějakou poslušnost ovládaného stáda, jak si občas někdo může myslet. Tady jde o zodpovědnost za budoucnost nás všech. A tu zatím prokazují.
Co byste lidem v době nouzového stavu doporučil?
Aby byli klidní a nepodléhali jakékoliv panice. Aby se snažili pochopit snahu a úsilí těch, kteří tuto nečekanou událost řeší v první linii, tedy lékařů, sester, záchranářů, policistů, hasičů, a vůbec všech, kteří pracují mnohdy za hranicí svých možností a kterým i já za toto z celého srdce děkuji. Aby rodiče žáků měli pochopení pro situaci, již nikdo nemohl předvídat, a v níž se ocitli učitelé, pro které je také zcela novou a snaží se jí přizpůsobit. Ale zejména, aby byli ohleduplní k sobě vzájemně.
Je to boj nás všech. Každá krize přináší i možnosti změny, nového řešení. Přejme si, abychom z ní vyšli posílení, s co nejmenšími ztrátami a bohatší o další zkušenost.