Má zkušenost v zastupitelstvu aneb Co bylo a co bude

Čtyři roky v opozici byly pro mě cennou zkušeností a každému zvolenému zastupiteli bych ji (paradoxně) doporučil. Máte čas přemýšlet, jak byste postupovali v koaličních řadách, kde jsou hranice možného a proč.

Cílem je být lepší průměr

Zásadní zkušeností pro mě bylo, že zastupitelstvo (potažmo radnice/úřad) má za hlavní úkol udržet status quo. Je to konzervativní, ale pragmaticky srozumitelný postup. Abych to vysvětlil: mojí dlouhodobou zkušeností při přípravách festivalu a jeho prosazeni mezi nejvýznamnější akce svého druhu v Evropě je schopnost a instinkt odhalit slabší místa jiných a být v těch správných věcech odvážnější, než ostatní. Nastavovat trendy, nebát se neznámého. Mít touhu dělat zajímavé věci jako první. To ale předpokládá nečekaná rozhodnutí a určitou míru rizika, že nevyzkoušená věc nevyjde.

Takový přístup ale je, jak jsem během uplynulých čtyř let zjistil, z hlediska zastupitelstva či politických stran na komunální úrovni spíše rizikový. Nikdo nechce příliš vyčnívat – na druhou stranu ale ani být pod průměrem. Jde o to splnit si své, zopakovat vyzkoušené a držet lepší průměr.

A právě tato má čtyřletá zkušenost mě naučila být vůči tomuto fenoménu citlivý. Ne a priori změnit přístup, protože mě zajímá hledat nové a využívat takových věcí ve prospěch Jihlavy a jejích obyvatel. Ale zároveň pochopit, jak důležité je tyto odvážnější kroky vyargumentovat, vysvětlit, definovat prostor pro kreativitu, hledat pro ně shodu napříč zastupitelstvem. Mluvit o nich delší čas, aby jim měli i ostatní možnost porozumět, zjistit, že vlastně nejsou nebezpečné, ztotožnit se s nimi.

Nevěř nikomu přes třicet!

Závěrem musím přiznat, že jsem si v zastupitelstvu připadal trochu osaměle. V době zvolení mi bylo 30 let a byl jsem nejmladším zastupitelem, do 40 let jsme tam byli jen dva. A aniž bych si myslel, že generační pestrost vyřeší vše, je určitě cestou k tomu, aby radnice mluvila ke všem Jihlavanům.

Staré prověřené heslo ‚Nevěř nikomu přes třicet!‘ bych tak protáhl aspoň na pětatřicet a doporučil Vám, voličům, kroužkovat i takové ‚zelenáče’. A nepíši to kvůli sobě, jak by mohlo někoho napadnout (sám jsem již téměř na věkové „hraně“), naopak! Napříč stranami vidím zajímavé osobnosti, s různorodou zkušeností, se zápalem pro věc. Nebojí se snít – a to je i u komunálních politiků dobře, protože jinak můžeme snadno uvíznout v šedivé a pragmatické mlze.

Ptáte se, koho třeba? Nemohu zmínit všechny, ale z těch, které znám (a zdaleka ne všechny na kandidátkách znám) a kterým je mezi 20 a 35 lety, bych byl rád, kdyby se do zastupitelstva dostali mimo jiné Vilém Antonů (KDU-ČSL), David Beke (ODS), Barbora Brossová Zemanová (Zelení a Piráti Jihlava), Karolína Koubová (Forum Jihlava), Kryštof Kothbauer (TOP 09), Vojtěch Prchal (Zelení a Piráti Jihlava), Roman Štork (ČSSD) či Lenka Tomášová (Forum Jihlava). Ale i mezi kandidáty ve věku 35 – 49 let nabízejí kandidátky mnoho zajímavých osobností.

Komunální volby mají zkrátka tu výhodu, že můžeme volit lidi, které skutečně známe. Proto má opravdu smysl kandidátky pečlivě přečíst a vybrat si svých 37 zastupitelů.

A nemířím tím proti svým o trochu starším kolegům, protože oni mají své zvolení téměř jisté. Jen říkám, po své osobní zkušenosti, že by zastupitelstvu snížení průměrného věku i větší pestrost prospěly.

Politika nesmí ztratit étos, protože politici nejsou úředníci.

8. 10. 2014