Včera bylo třetí pokračování diskuse Kam kráčíš, Jihlavo? Konalo se v divadle DIOD. Tématem bylo programové prohlášení radniční koalice. Jednání mělo zajímavý obsah, který se týkal akčního výhledu města. Debata byla uvěřená, moderování výtečné a srozumitelné. Prostor sálu má skvělé ozvučení. Napadlo mi podívat se naopak zpětně subjektivně do historie Jihlavy a rozdělit ho podle jmen lidí, kteří ho z mého pohledu ovlivnili.  Jihlava v rámci letošního 70 letého výročí bude jistě bilancovat. Události roku 1945, 1948. Ty osobně neznám, zcela subjektivním a tedy omylným pohledem mohu začít v roce 1958 - 1968 To byla pro mne Jihlava, Hoffmannova + Bulantova. Náměstí mělo původní terén, jeho úžlabí mělo svůj účel i efekt tím, že umožnilo vnímat jeho urbanistický interiér jako celek. Z horní části byly vidět fasády dolní fronty domů. Později byla provedena velká úprava. Náměstí bylo vyrovnáno a pohled na fasády odříznut, takže v té době končily pohledy na polích nad střechami domů. V roce 1967 se otevřela polemika nad Greclem a historickým jádrem. Dokladem jsou články v Jiskře 1967-68. Prchalovu dobu 1968 - 1989 dobu nastartovaly ruské tanky na náměstí. Hoffmann byl vyhnán. Již předtím, na všech úrovních od ministerstva výstavby níže, projednaný, finančně a projekčně zabezpečený záměr na propojení historického jádra s Březinkami 4m širokou lávkou byl zamítnut. Ing. Vondrák mi tehdy sdělil, že na radě ONV byl zamítnut s tím, že by z lávky skákali sebevrazi. Pěší páteř Březinkami měla pokračovat, fortifikační údolí překlenuto ocelovou konstrukcí od Prof. Lederera. Lávka měla druhé předmostí přesně v místě chaloupky arch. Laštovičky na Stoupách. Prchal realizoval svoji socialistickou vizi PRIOR.

 1990 započala Jihlava Vovsíkova. Zrušila bezbariérovou pěší páteř na Březinkách, utilitárně zazdila náměstíčko. V těsném kontaktu na historické hradby, byl realizován dopravní a obchodní magnet City park. Nedávno byla na radnici slavnostní křest knihy „Sedm století Jihlavy v obrazech“, u příležitosti 95 narozenin doktora Hoffmanna. Autorům a především Dr. Hoffmannovi poděkovala ředitelka jihlavského archivu Renata Pisková. „Oba dokázali využít své umění, znalosti a odbornost, aby jejich dílo mohla přijmout i veřejnost,“ řekla a závěrem pronesla osobní poznámku k Františkovi Hoffmannovi: „Nikdy by bez jeho pomoci nevznikla kniha dějin Jihlavy.“ Je jen málo měst, nejen u nás, které mají šťastný pohled na svoji vedutu, tvořenou historickou siluetou. To předpokládá určitou vznosnost pohledu, terénní sokl, u Prahy je to Vltava. U Jihlavy je to fortifikační údolí. Jen tak může být vznešenost historického města vnímána a pochopena. Jihlava byla historické, urbanistické a výtvarného dílo. Dokument najdete na přebalu zmíněného monumentálního díla knihy DĚJINY JIHLAVY z roku 2009. Pokud ho máte doma, podívejte se prosím.