Volné odpoledne. Co s ním? Zkusím najít svého kamaráda z dob středoškolských. Dnes jsem měl volné odpoledne a tak jsem se rozhodl vyhledat kamaráda ze středoškolských studií. Vím, že na tom není dobře. Nemá rodinu, bydlí na ubytovně a pohlcuje ho alkohol. Kdysi byl jedním z nejchytřejších studentů, dobromyslný, sice cizokrajně působící, ale možná i právě proto pro dívky velmi přitažlivý kluk.

 Přijíždím k ubytovně. Teráska omšelé restaurace a pár starších chlapíků popíjejících pivečko. „Hledám kamaráda, nevíte o něm?“ Chlapi kouknou mým směrem: „A kolik ti dluží?“ Vysvětlil jsem jim, že nejsem vymahač dluhů, ale kamarád.... „Jo, zkus pootevřené okno vlevo!“. Ťukám na okno ubytovny, přes něj zahlédnu spoustu nepořádku, ale nikoho živého. Volám - žádná odezva. Z vedlejších oken se ozve: „Je v garáži“, „Je na šrot“. Garáž - co to je? Ochotně mi chlapi vysvětlili, jak se dostat na statek na okraji města, kde se nacházela zmiňovaná garáž. Přijíždím ke garáži. Otevřená vrata, v garáži na kraji statku dodávka bez zadního kola. Vedle dodávky stůl, vařič a na něm bublala voda v hrnci s masem. U vařiče postával plešatý a špinavý starší muž, trochu podnapilý. „Nemám tady někde kamaráda?“ Po krátké chvilce zvažování: „Jo, chrápe v dodávce.“ Trochu nechápavě jsem ukázal na auto. „Jo, ale obejdi to, dveře jsou z druhé strany.“ Na zadní sedačce auta zabalen ve starém a špinavém spacáku spal můj kamarád. Strčil jsem do něj.... „Vstávej!“ Vypotácel se po chvilce z auta: „Kde to jsem?“ Před sebou jsem uviděl vyzáblého, zarostlého, nemytého a opilého muže, tolik jiného od mého studentského kamaráda, idola našich spolustudentek.

 Z jeho chování jsem cítil obrovskou radost z našeho střetnutí. Několikrát mne obejmul a políbil. Dojal mne. Mluvil nesouvisle a po celou dobu našeho setkání se neúspěšně snažil ubalit si cigaretu. Plešatý a špinavý parťák mu donesl frťana rumu, aby se vzpamatoval. Po chvilce vzájemného blekotání jsem věděl, že dál už to nemá cenu. Slušně jsem se vymluvil a s oběma jsem se rozloučil. Kamarád mne kráčel vyprovodit. Několikrát mne objal a když jsem sedl do auta, držel se ho a velký kus kráčel vedle něj. Bál jsem se, aby nespadl a nezranil jsem ho, zároveň jsem byl dojatý z emocí prýštících z našeho setkání. Chytrý a pěkný kluk, s hendikepem cizokrajného vzezření, v mizerné rodině. Mohl z něj být výborný chlap. Nestalo se....

 Pořád ho mám rád. Prožili jsme spolu jako studenti hodně krásného. Jsou různé cesty - je na nás, které si zvolíme…