Nejstarší, a také nejdelší závod v běhu na lyžích, ve kterém si jeho účastníci vždy sáhnou až na dno svých sil, si letos zkusili i dva bratři z Jihlavska.

 Dlouhé maratonské závody v běhu na lyžích jsou zkouškou odolnosti závodníků. Jeden z nejdelších běhů na světě – devadesátikilometrový Vasův běh si ve Švédsku nedávno vyzkoušeli i dva bratři z Batelova.

 Osmatřicetiletý Roman Venkrbec a jeho o tři roky mladší bratr Libor vyrůstali a dodnes žijí v Batelově. V dětství jim nebyl sport vzdálený. „Jako děti jsme běhali okolo paneláku, hráli fotbal, jezdili na kole, asi tak jako všichni kluci na vesnici,“ začal vyprávění Libor.

 Fotbal hráli i v tamním klubu 1. FC Batelov. Po základní škole se oba postupně vyučili v oboru kuchař-číšník v učilišti v Batelově, a sportu se věnovali nadále. „Zkoušeli jsme další sporty, florbal, tenis, malou kopanou, a dlouho nás drželo horolezectví,“ dodává Roman. Nezůstalo u obyčejného lezení po skalách za vesnicí, ale bratři zdolali některé vrcholy v Alpách a zkusili si i „výšlap“ v Himálajích. „Pár kopečků pod sedm tisíc metrů jsme zdolali,“ říkají oba svorně, jakoby lezení bylo běžnou denní záležitostí.

 V poslední době se ovšem věnují horským kolům, a pravidelně se účastní závodů na nich, a to nejenom na Vysočině. V zimě patří k jejich oblíbeným sportům jízda na běžkách. Oblíbili si závody na delších tratích. Libor již čtyřikrát startoval na Jizerské padesátce, Roman stejný závod odjel jednou.

 A to jsme již blízko u jednoho z nejdelších závodů na běžkách – Vasově běhu ve Švédsku. „Kamarád Michal Novák nás již před delší dobou oslovil, zda bychom si devadesátikilometrový závod nechtěli vyzkoušet.“ A protože oba bratři mají rádi výzvy, souhlasili. Vasův běh je pojem, a znají ho i ti, kteří neběžkují. Uzávěrka přihlášek na letošní běh, který se pravidelně jede první březnovou neděli, byl již v lednu 2012.

 „Rok dopředu jsme věděli, že pojedeme, takže jsme měli dost času na přípravu, ale moc jsme jí nedali a všechno jsme doháněli čtrnáct dní před startem,“ smějí se oba.

 Loňský závod se kompletně vysílal v televizi, takže bratři se při přenosu dozvěděli o závodě mnoho potřebných informací. S nimi a s potřebnou výbavou se několik dní před závodem vydali na sever Evropy. „Jeli jsme s cestovkou, která se specializuje na podobné zájezdy, a všechno běželo jako na drátku,“ říká Roman. Z Německa se trajektem dostali do Švédska, až do města Mora, kde je centrum závodu a cíl běhu.

 Ubytovali se ve velkém srubu, jakési obří noclehárně, kde s nimi byla ubytována směsice dalších národností. V pátek, dva dny před závodem, si vyzkoušeli v tréninku trať závodu a seznamovali se s okolím.

 Více v tištěném vydání JL s datem 22. 3.