Slučování obcí opět na scéně
Mapa se 704 obcemi na Vysočině může řádně prořídnout. Starosta Bohuslavic na Telčsku Kovář usiluje o to, aby nejmenší vesnice měly minimálně dva tisíce obyvatel.
Myšlenka na sloučení malých obcí po třech letech znovu naplno ožívá. Postaral se o to starosta Bohuslavic na Telčsku Jiří Kovář.
Podnikatel neuvolněný post starosty ve vísce se 138 obyvateli sice zastává letos už celkem 23 let, ale lobuje za to, aby v dohledné době v kraji existovaly jen samosprávy s minimálně dvěma tisíci obyvateli.
„Má to svou logiku, ekonomiku, a také řadu odpůrců, ale malé obce nemají šanci číst a sledovat zákony, které by měly,“ vysvětluje Kovář s tím, že státní kasa by na přidružení malých sídel k takzvaným střediskovým obcím ušetřila desítky milionů korun.
Jeho myšlenku ale nesdílí Ladislav Stalmach, starosta Víru na Žďársku. Podle něj by úplně stačilo, kdyby se starostové malých obcí vzepřeli a dali zákonodárcům jasně vědět, co si o stále bobtnající administrativě myslí.
„Jenže my místo toho sedíme zavřeni na svých obecních úřadech a v tichosti plníme to, co na nás zákonodárci vymysleli,“ apeluje na své kolegy starosty Stalmach. Ani starosta Arnolce na Polensku nechce přijít o samostatnost obce.
„Už jsme pod střediskovou obcí v 80. letech minulého století byli, sice jen krátce, ale nefungovalo to,“ vzpomíná starosta s tím, že pod Jamné už Arnolec vracet nechce.
Naopak starostka Bítovčic Eva Bendová se domnívá, že pokud se stávající administrativní zátěž na obce nesníží, ke slučování může, stejně jako před rokem 1989, znovu hromadně docházet.
„V dnešní době by měl být už pomalu každý starosta právníkem. Kupí se toho na nás strašně moc, a už přestává být v našich silách vše zvládat,“ zoufá si bítovčická starostka.
Vyměnit pohodlí područí sousední obce s očekáváním, co obec od centra dostane, za samostatnost rozhodování, toť otázka. Na vině je především přebujelá administrativa, stále se měnící legislativa, která většinou nic podstatného nepřinese. Důležité je, uhlídat si hospodaření, na ostatní většinou stačí selský rozum.
Slučování malých obcí má samozřejmě svoje ekonomické výhody, zrovna tak i legislativní, protože se pak jeden člověk může skutečně věnovat sledování neustále se měnící legislativě atd. Má to ale lidský smysl? Neustálé změny v legislativě chápu pouze v oblasti, kde se vyvíjí něco nového. Např. s nástupem výpočetní techniky se musela vyřešit i legislativa v této oblasti. Ale smšť legislativních změn a různých požadavků ze strany nejrůznějších orgánů je naprosto zcestná. Proč např. musí každá organizace vyplnit jeden obsáhlý formulář z oblasti odpadů pro jeden státní orgán, druhý s prakticky stejným obsahem pro statistiku, třetí opět se stejným obsahem pro životní prostředí??? Proč v současné době není jeden formulář pro danou oblast a dotyčné orgány státní správy si tyto informace mezi sebou nepředají??? To uvádím jen jako příklad toho, kde se dá reálně ušetřit a ne hledat úspory tam, kde je to úplná blbost. Kdybychom myšlenku dotyčného starosty o slučování obcí uvedli do extrému, tak by celá republika mohla být řízena z Prahy a žádné obecní úřady by nemusely existovat ... Uvědomme si, že obecní úřady jsou tu především pro lidi žijící v dané lokalitě. Tam totiž se dají řešit skutečné problémy a starosti místních obyvatel. Je všeobecným jevem, že při sloučení obcí pak ony problémy "okrajových" obcí budou až na "druhé koleji" a lidé z těch přidružených obcí budou muset dojíždět kvůli každé blbosti do střediskové obce. Tato zcela zásadní myšlenka autorovi článku poněkud uniká, protože sám má auto a zajet někam vedle pro něj není problém. Ale zejména pro starší občany už to problém je. Také jsem dělal starostu malé vesničky, která se po revoluci osamostatnila, tak trochu tedy vím, o čem píšu. Pavel.