Dumpingové chování firem se stává obzvláště nežádoucí, pokud své výrobní náklady umořují dotacemi, tvrdí Libor Honzárek, člen výboru Oblastní kanceláře Jihlava České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

 Ve zprávě o činnosti za rok 2012 jste jej nazval rokem boje o práci a až bratrovražedným bojem o zakázku. Byla situace z vašeho pohledu opravdu tak hrozivá?

 Ano. V uváděné zprávě jsem hovořil o bratrovražedném boji mezi projektanty, ale v podstatě stejný boj, ne-li ještě intenzivnější, probíhá i mezi stavebními subjekty v realizační sféře, a to ve všech kategoriích, od zedníků s ŽL přes malé a střední firmy až po ty největší stavební giganty se zahraničním kapitálem.

 Nepříjemná a rozsáhlá recese ve stavebnictví žene mnohé stavební a projekční společnosti ke snaze získat jakoukoliv zakázku za téměř jakoukoliv cenu. Není výjimkou, že mnohé ceny projektů pro stavební povolení jsou od projektantů nabízeny za cenu odpovídající 1 % z realizační hodnoty díla, což je opravdu na zváženou.

 To znamená, že v zakázkách na projekty vládne dumping, který zdevastoval trh?

 Dumpingové chování firem se stává obzvláště nežádoucí, pokud své výrobní náklady umořují dotacemi či z jiných vlastních aktivit a prodejní cenu snižují za účelem likvidace konkurence, resp. obsazení trhu.

 Nepodsouval bych však našim projektantům a stavbařům, že jejich snahou je likvidovat konkurenci tímto nekalým způsobem, anebo alespoň naprostá většina z nich to nedělá. Mám však nepříjemný pocit, že současné ceny projektových prací a realizací staveb jsou na hraně výrobních nákladů, spíš mnohdy i pod ní. Myslím, že chování stavebních firem a projekčních ateliérů v oblasti cenové taktiky je určováno obavami o jejich prosté přežití, lépe ­řečeno spíše o jejich bytí, či nebytí.

 Více v tištěných JL s datem 19. 2.