Rok práce oslavilo na apríla nové jihlavské alternativní divadlo DIOD. První rok provozu zhodnotila v rozhovoru pro JL vedoucí jeho produkce Karolína Zmeková.

 Kolik  diváků  prošlo za rok divadlem a jak toto číslo hodnotíte? 

 Bylo to přes pět tisíc diváků, a to bez započítání publika Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. To představuje šedesátiprocentní návštěvnost, což je standard v českých divadlech, včetně profesionálních scén.

 Jaká byla žánrová skladba akcí?

 V průměru se u nás hrálo desetkrát měsíčně. Dva měsíce byly letní prázdniny. Za zbylých deset měsíců provozu se tu uvedla 27x činohra, 28x pohybové představení, bylo tu dvanáct koncertů, čtrnáct pohádek a pořadů pro děti. Komponovaných pořadů jsme měli osm, akce z žánru literatury dostaly prostor dvakrát. Vedle toho se u nás uskutečnily dílny flamenca a akrobatického divadla. 

 Divadlo také hostilo specifické a festivalové akce. Můžete některé vypíchnout?

 Určitě to byly právě projekce a besedy říjnového festivalu dokumentů, ale třeba také rezidentní desetidenní pobyt umělecké skupiny ze Slovinska. Tři dny se v našem divadle ve spolupráci s brněnským divadlem Buranteatr natáčel film Jak sbalit ženu podle knihy Tomáše Baránka. Produkčním a technickým zajištěním jsme byli partnery site specific projektu Loučky 2011, který realizovali divadelníci kolem Jakuba Škrdly v létě na statku v Loučkách u Vílance.

 Které  premiéry publikum v DIODu vidělo?

 Divácky nejúspěšnější byla premiéra jihlavského studia De Facto Mimo - inscenace Kleštěnec z pralesa. DFM zde také uvedlo premiéru pohádky Kája v cirkuse a obnovilo svůj cyklus Mimochodník. Z dílny akrobatického divadla vzešla inscenace Zeppo, pojatá ve stylu nového cirkusu a uvedená ve spolupráci s divadlem T.E.J.P. Také tu diváci velmi dobře přijali. Měli jsme tu také projekt Company ProART – evropskou premiéru taneční inscenace s hudbou Kreutzer Sonata. DIOD také hostil filmovou premiéru filmu Problémy, který na Vysočině s herci z Horáckého divadla natočila Any Beránková ze zlínské filmové školy.

 Co zahraniční aktéři a DIOD nebo kontakty v jiných městech?

 Vystupovaly  u nás  divadelní soubory ze Slovinska, Belgie, Švýcarska a Rakouska. Jsme partnery projektu Nová síť. To je pražské sdružení, které spojuje herce a prostory. Zabývá se novým cirkusem, pohybem a experimentální scénou. Právě tahle spolupráce nám přinesla desetidenní pobyt Slovinců. Nová síť nás také zve na Malou inventuru, festival, kde si vybíráme zajímavé projekty. Je to důležité, protože Nová síť nás prezentuje po celé republice. Jsme v jejich  matriálech, které jdou i do zahraničí, a to je pro nás velká reklama.        

 Co produkci divadla po prvním roce provozu nejvíc trápí?

 První rok byl velice náročný hlavně z personálního hlediska. Divadlo totiž mělo pouze dva zaměstnance, což bylo vzhledem k rozsahu programu velice vyčerpávající. Od března letošního roku jsme už tři, takže odpadl velký stres.

 Jak funguje divadlo po technické stránce, pokud vím, byly nějaké potíže s provozem klimatizace?

 Klimatizací v divadle i topíme. Zazskřípalo to hned na začátku topné sezony při festivalu dokumentů. Bylo to v testovacím provozu, poprvé jsme hráli pro tolik lidí. Ale už se to vyladilo a v tuto chvíli by měla fungovat jak má. Jsou věci, které prostě můžete naplno vyzkoušet opravdu až za provozu. Při některých besedách byla tehdy v divadle skutečně zima.

 Jaká jsou  předsevzetí a plány do druhého roku fungování DIOD?

 K těm patří rozšíření dílen. Hledáme lektory – nadšence, lidi, kteří něco umí a chtějí to předat dál. Chceme také rozšiřovat záběr programu hlavně na dopoledne, ale nabízíme i odpolední časy.

 A jak vypadá ekonomická stránka provozu divadla?

 Hlavním cílem pro druhý rok bude samozřejmě minimalizovat ztrátu, která vznikla také proto, že v minulém roce jsme museli hradit řadu investičních nákladů a víceprací, se kterými se v původním rozpočtu nepočítalo. Kdo někdy něco rekonstruoval, ten ví, že vždy něco vznikne. Z nutných nákupů to bylo třeba pořízení baletizolu -  mobilní podlahové podložky pro tanečníky. Nebyl v projektu, ale taneční věci se bez něj neobejdou. Tanečníci ho chtějí. Musela se také dokupovat nějaká světla. Až za provozu zjistíte, že se podle projektu například pořídila světla, kterých sice bylo dostatek, ale typově to nebyla ta, která jsou potřeba.

 Jak se vám daří tuhle ztrátu ze startovacího roku pokrývat?

 Část kryjeme z vlastních zdrojů, s částí nám pomůže město Jihlava, které do projektu vstoupilo jako partner. Od února fungujeme podle nového pracovního plánu, který upravuje hlavně organizaci programu divadla. Díky tomu míříme k vyrovnanému rozpočtu. V neposlední řadě se ale v divadle nesmí nikdy přestat pracovat na získávání nových diváků a na zvyšování návštěvnosti.

 Při aprílové oslavě roku divadla vám lidé psali na lístky různá přání i připomínky. Co  se mezi nimi objevovalo?

 Lidé zmiňovali, že by chtěli větší propagaci, a to nejen tištěnou. My už dnes přes internet jedeme opravdu hodně, ať už jsou to naše webové stránky nebo facebook. Teď začínáme domlouvat i pravidelnou spolupráci s regionálním rádiem. 

 Vy sama jste se angažovala i v petici pravidelných pořadatelů kultury v Jihlavě za to, aby jim město vyjednalo výhodnější podmínky pro plakátování. Jak tahle iniciativa dopadá?

 My jsme nechtěli měnit stávajícího poskytovatele výlepových služeb, ale získat od města záruky, že jako neziskovky budeme mít levnější výlep plakátů. A toho se nám podařilo docílit. Momentálně se to řeší, už je nadhozena i určitá varianta.