Patří mezi nejvlivnější lidi pohybující se v českém showbyznysu. I přesto, že své největší hity napsal před 30 lety, těší se obří popularitě, a to napříč všemi generacemi. Zpěvák Michal David dorazí do Jihlavy přesně za tři měsíce v rámci svého koncertního turné. V sobotu se stal hlavní hvězdou plesu Hitrádia Vysočina.

 Brečící fanynky, teenageři vyvolávající vaše jméno, tisícovka lidí zpívající s vámi vaše hity, i když od jejich vzniku uplynulo už třeba 30 let. Je taková atmosféra pro vás překvapením?  

 V Jihlavě bylo vždycky výborné publikum. Strašně rád jsem se sem pravidelně vracel už dřív na Mladou píseň. To byl festival pro mladé, kteří si chtěli dokázat, že umí zpívat. Taková obdoba dnešní SuperStar, ale pochopitelně v jiném měřítku. I přesto to ale v té době pomohlo spoustě účastníků k tomu, aby se stali hvězdami.

 Když už jsme nakousli téma SuperStar, jak vnímá zpěvák vašeho formátu fakt, že podle jedné z vašich písní rozhodovala její porota v jednom ze soutěžních kol o tom, kdo postoupí do závěrečných vyřazovacích bojů?

 Je mi těch účastníků líto, a to z jednoho jediného důvodu. Zpívat moje písničky není vůbec nic jednoduchého, i když si to třeba spousta lidí myslí. V mém podání vyznívají navíc tak, jak vyznívají. Vyznačují se určitým stylem. Když to pak zpívá někdo jiný, tak to může působit i komicky.

 Na druhou stranu, pokud je někdo zazpívá dobře, tak i porota ví, že zazpívat moje songy není tak úplně jednoduché, a ocení to. Můžete místo toho přece zazpívat písničku v angličtině a určitě se bude zpívat lépe než třeba Každý mi tě, lásko, závidí.

 V Česku ale všeobecně koluje názor, že SuperStar je produkcí zpěváckých rychlokvašek, na které si půl roku po skončení televizní show nikdo ani nevzpomene. Jak podobné tipy pořadů vnímáte vy?

 Podle mě SuperStar má smysl. Není to produkce rychlokvašek. Možná že někdy ano, ale to si dělají zpěváci sami. Teď jsem se vrátil z dovolené na Maledivách a každý den jsem tam sledoval americkou obdobu české SuperStar - American Idol, a můžu říct, že to děláme podle nich. Jen s tím rozdílem, že oni vyřazují i lidi, kteří by v Česku byli automaticky jedničkou. U nás je výběr jiný. Je to dané tím, že je nás nějakých deset milionů a v Americe žije tolik lidí jen v New Yorku. To se nedá srovnávat.

 Takže podle vás záleží hlavně na tom, který z manažerů si účastníky soutěže vezme pod křídla a jak jejich talent bude dál rozvíjet?

 Když se v SuperStar dostanete do finále, tak už nezáleží na tom, jestli budete první nebo třetí. Hvězda se z vás nestane automaticky, když vyhrajete, někdo ji z vás musí udělat, musí vám pomoct. Ano, pomocí SuperStar a talentu se dostanete do povědomí lidí, ale jde taky o to, jak budete ten talent rozvíjet, až soutěž skončí. Pak opravdu záleží na tom, kdo si vás vezme pod křídla.    

 Oslavil jste padesáté narozeniny, ale třeba písnička Céčka se vyznačuje svým způsobem až dětským textem, který jste začal zpívat, když vám bylo asi 20 let. Neuvažoval jste o tom, že byste některé písničky i kvůli tomu vyřadil z repertoáru?

 Máte pravdu, je mi 50 let a pořád Céčka zpívám, svým způsobem je to dětský text, ale člověk to musí brát do určité míry s nadsázkou.

 S nadsázkou asi berete i to, když vám na pódiu přistane třeba spodní prádlo s telefonním číslem na jeho majitelku…

 Toho spodního prádla asi i vzhledem k tomu věku už tolik není. Vystupuji spíše seriózně, takže fanynky mě znají už v roli dědečka. Tím pádem mají ostych, možná i obavu, abych se neurazil nebo tak něco. Možná, že kdybych byl mladší a bylo by mi 25 nebo 30 let a vypadal jako Robbie Williams, že by těch podprsenek na pódium létalo víc.

 Takže po padesátce vám přistává na pódiu co?

 Lítají mi tam hlavně céčka, různé vzkazy nebo telefonní čísla.

 Co s nimi pak děláte?

 Zakládám si je. Samozřejmě, že holkám, které mi na sebe hodí telefonní číslo, nevolám, ale jen tak pro srandu. Musím říct, že doma už toho mám docela pěkný pytlík.

 Někde jsem četl, že zpěváci si vybírají koncertní místa podle toho, jak daleko jsou od jejich trvalého bydliště. Máte to stejně?

 Poloha města, kde koncertuji, je pro mě taky hrozně důležitá, protože během roku toho nacestuji opravdu strašně moc, a to hlavní, co mě ubíjí, jsou skutečně přejezdy mezi jednotlivými koncerty. Jihlava má jednu výbornou věc, že přímo od mého domu v Praze sem cesta trvá přesně 50 minut, i proto se sem budu vždycky rád vracet.

 Vracíte se rád o třicet let zpátky, i když třeba jen prostřednictvím vašich koncertů a písniček, které převážně vznikaly právě v osmdesátých letech?

 Vracím se do nich rád a pomocí písniček a koncertů vlastně opravdu pravidelně. I když člověk musí jít s dobou. Proto jsem písním dal modernější úpravu, už proto, že se na koncertech objevují mladí lidé, kteří ještě třeba ani nejsou plnoletí. Chci, aby měli pocit, že pro ně něco dělám. Soudobý zvuk je pro ně totiž hrozně důležitý.

 Nepřekvapuje vás, že i když většina písniček oslavila už třicet let od svého vzniku, stále ještě nezmizely v propadlišti dějin a lidé si je pořád zpívají?

 Je to neuvěřitelný. Někdy si sám pro sebe říkám, jestli je to vůbec pravda. Těm holkám, které si se mnou tehdy zpívaly písničky, bylo deset dvanáct let a dneska už je jim přes čtyřicet. Udivuje mě ale to, že ty samé písničky si dneska zpívají i dnešní teenageři. Mám v sobě určitou pokoru, protože vím, že to není samozřejmé. To, že se mi povedlo rozezpívat s mými písničkami i dnešní mládež, je senzace.

 Přiznám se, že když se řekne Michal David, vybaví se mi v souvislosti s vámi hlavně céčka. U spousty dnešních čtyřicátníků bychom z nich našli spousty výrobků…

 Vznik céček byl přitom v úplně jiné souvislosti a mezi tehdejší děti se dostala úplnou náhodou. Dříve je vyráběli v Jablonci pro sousední liberecké textilní firmy. Měly to být jakési sponky, které měly pomáhat krejčím spojit dva kusy látky dohromady. Jenže už pracovníci v Jablonci si céčka začali spojovat do sebe a zjistili, že se z toho dají udělat řetízky, náramky nebo celé závěsy do zárubní.

 I proto jste v té době napsal stejnojmennou písničku?

 Tehdy to byl hit. Se skupinou Kroky jsme tenkrát zpívali o přátelství, o rodičích, o tom, že chceme žít nonstop. Texty měly vždycky nějaký slogan, právě na tom jsme si budovali repertoár a jak se o třicet let později ukazuje, texty byly nadčasové a do dneška se líbí.

 Nedávno jsem na internetu zahlédl anketu, že většina lidí by chtěla třetí díl Discopříběhu. Vy sám se jako autor písní k oběma filmům  stavíte jak?

 Já bych to bral hned. Shodou okolností už o tom asi dva roky jednám s režisérem Jardou Soukupem, že by se natočil třetí díl Discopříběhu po dvaceti letech, kdy Ruda Hrušínský už by byl tátou kluka, který zlobí, a Láďa Potměšil by se dostal do role dědy. O dvacet let by se to posunulo. Byl by to podobný příběh, jako prožíval Ruda v jedničce nebo ve dvojce, samozřejmě ale s jinými písničkami.

 Ale…

 …ale režisérovi se zatím do toho příliš nechce. Ovšem myslím si, že ho zlomím, protože podle mého by to byla obrovská škoda. Byl by to velký hit. Jarda (Soukup – pozn. aut.) má trochu strach ze scénáře, protože předchozí dva díly napsal Eda Pergner, který už nežije. Teď tak záleží na tom, jak by vypadal nový scénář a jak by si sedl s novými písničkami. Uvidíme, jak to dopadne.

____________________

Michal David  (*1960)

- vydal celkem 16 sólových alb
-  celkem prodal více než 3.000.000 nosičů, jen posledního výběrového alba prodal více než 200.000 ks
 - autor hudby k divácky velice úspěšným filmům Vítr v kapse, Láska z pasáže, Discopříběh 1, Discopříběh 2
- nyní se věnuje zejména autorské a producentské činnosti