Mladý student tělovýchovy odehrál soutěžní sezonu in-line hokeje na Kanárských ostrovech.

 Kanárské ostrovy - našinec si pod vyslovením těchto slov představí exotickou dovolenou na sluncem zalitých plážích na některém ze sedmi ostrovů v severním Atlantiku. Pro hrdinu našeho příběhu se však ostrov Gran Canaria stal na několik měsíců domovem a zároveň zázemím pro sportovní činnost a v neposlední řadě zdrojem obživy.

 Filip Hrbatý je třiadvacetiletý Jihlavák a rozhodně by se před více než rokem nenadál, že právě na Kanárských ostrovech stráví v podstatě jeden školní rok. Filip patří spolu se svým bratrem Janem ke třetí generaci hokejistů Hrbatých, kteří své jméno spojili s Duklou Jihlava.

 Jeho děda Jan Hrbatý, přezdívaný Rychlík Vysočiny, strávil ve vojenském klubu dlouhých dvacet let jako hráč a další čtyři roky přidal jako trenér. S Duklou získal sedm mistrovských titulů. Jeho otec Jan Hrbatý mladší se také zapsal do dějin jihlavského hokeje, když jako hráč figuroval na soupisce týmu šest let a stal se dvakrát mistrem republiky.

 Filipův o dva roky starší bratr Jan je třetím z rodu Hrbatých, který v posledních letech žlutočervený dres v seniorské kategorii obléká. Také Filip hrál lední hokej v Dukle Jihlava od žákovského věku až po juniorku. „V Dukle jsem hrál postupně pod trenéry Hulánem, Fexou, Polcarem, Ševčíkem a Vlkem. Mými spoluhráči byli například Libor Bezděk nebo havlíčkobrodští Michal Kraučuk a Aleš Jelínek," vzpomíná Filip.

 Hokej mladého útočníka bavil, o čemž svědčí i jedenadvacet  vstřelených gólů za sezonu v dorostu nebo pozvání do širšího reprezentačního výběru šestnáctiletých hráčů. Při hokeji stačil po základní škole vystudovat Střední průmyslovou školu textilní v Heleníně.

 Po maturitě se rozhodl pokračovat ve studiu. „Chtěl jsem na tělovýchovu a zkusil jsem školu v Českých Budějovicích a v Olomouci. Zkoušky jsem úspěšně složil na obě školy, takže jsem si mohl vybrat, kam nastoupím," dodává sympatický mladík.

 Po krátkém váhání si vybral školu v centru Hané. „Město Olomouc se mi jednoduše zdálo sympatičtější, vždy se mi tam líbilo, tak jsem se rozhodl pro Moravu," vzpomíná. Jeden rok odehrál za olomouckou extraligovou juniorku a sehrál jeden prvoligový zápas za Kohouty proti Mladé Boleslavi.

 „V dalších dvou sezonách jsem hrál při škole za druholigový Šternberk," doplňuje Filip. Ve druhé lize se sice hraje pomalejší hokej, ovšem Filip, jako mladý hráč obklopený staršími zkušenějšími hráči, musel na ledě najezdit mnoho kilometrů. V týmu z města, známého spíše tratí automobilových závodů do vrchu Ecce Homo, nastřílel soupeřovým gólmanům jedenáct gólů a přidal k nim devět asistencí.

 V další sezoně již ve Šternberku neodehrál žádné utkání. Lední hokej v chladných moravských zimních stadionech vyměnil za sluníčko na Kanárských ostrovech.„Tip na odchod do teplejších krajin jsem dostal od kamaráda, který hrál na ostrovech in-line hokej již v předcházející sezoně," vzpomíná Filip a dodává: „Kamarád dostal za úkol od trenéra tamního týmu sehnat pro příští sezonu další hráče".

 Student tělovýchovy dlouho neváhal, ve škole byl ve třetím ročníku a potřeboval si od ní podle svých slov na nějaký čas odpočinout. Kamarádovi na nabídku, společně s dalšími čtyřmi hráči, záhy kývl. Po přesunu na Kanárské ostrovy, v listopadu 2009,  se stal členem týmu CHL Molina Sport Las Palmas.

 Tým z hlavního města ostrova Gran Canaria hrál v uplynulé sezoně v nejvyšší španělské lize. „In-line hokej se ve Španělsku pomalu stává populárním sportem, ale opravdu zatím pomalu. Na zápasy dvanácti týmů Elite mužů, které hrají v I. divizi, chodí velmi málo diváků, spíš se jedná o známé hráčů a podobně," přibližuje in-line hokej ve Španělsku Filip Hrbatý.

 Česká enkláva tvořila kostru týmu, zbytek hráčů bylo místních. „Místní hráči byli většinou mladí kluci, na bruslích hodně snaživí, ale chyběla jim hokejová průprava," konstatuje Filip. Také v ostatních španělských klubech hráli cizinci, Američané, Fini, Slovinci, takže úroveň týmů v lize byla celkem vyrovnaná.

 Celek Molina skončil s Filipovou pomocí v ligové soutěži na čtvrtém místě tabulky, čímž si zajistil postup na evropskou Copu do Švýcarska. „Tam jsme hráli na dvoukolovém  turnaji proti celkům ze  Švýcarska, Itálie, Belgie, Německa a Španělska. V prvním kole turnaje, proti relativně slabším celkům, jsme si vybojovali postup mezi lepší týmy a následně jsme skončili asi ve středu desetičlenného pole," ohlíží se za vystoupením svého týmu pod Alpami.

 Jelikož je in-line hokej ve Španělsku teprve v začátcích, neplatí tam tak přísná pravidla, například co se týče hrací plochy. „Jenom některé kluby hrají na předepsané ploše se speciálním povrchem. Náš klub hraje ve sportovní hale, kde jsou parkety, takže styl bruslení na takovém povrchu je jiný," dodává Filip.Přestože je lední hokej, na který byl Filip zvyklý, sportem pro tvrdé chlapy, na bezkontaktní in-line hokej si rychle navykl. „Hokeji se in-line hodně podobá, ale nehraje se do těla. Ve Španělsku dokonce neznají ofsajd na červené čáře."

 Sezona strávená na Gran Canaria se Filipovi velmi líbila. „Za peníze od klubu jsme pohodlně vyšli, užili jsme si moře, ale další rok už bych tam nezůstal," říká jihlavský inlajnista, pro kterého je v nejbližší době prvořadé dokončit vysokou školu.

 „V Olomouci jsem se domluvil, že začnu trénovat jako asistent juniorku a starší dorost, takže in-line hokej pouštím z hlavy," dodává. S trénováním malých hokejistů má vnuk slavného hokejisty již zkušenosti. V předcházejících letech vypomáhal u žákovských týmů a na starosti měl i olomouckou základnu.U ledního hokeje by chtěl zůstat i po skončení školy. „Hokej mě baví a dovedl bych si představit, že u něj zůstanu třeba i v Olomouci, kde se mi hodně líbí," zakončil sympatický mladík.