„Rád bych se sešel se svými bývalými hokejovými kamarády,“ říká Miloslav Trávníček a ukazuje medaili za třetí místo v přeboru mládeže republiky, kterou získal přesně před šedesáti lety, v roce 1965.
Tehdy hokejoví dorostenci Dynama Jihlava skvěle zabojovali o titul přeborníka ČSSR. A jen jedna branka rozhodla o tom, že nakonec skončili třetí. Jak napsala tehdejší Jiskra, dorostenci nezvítězili, ale přesto udělali všem svým příznivcům radost, protože bojovali velmi udatně. 

Jedním z nich byl i Miloslav Trávníček. Původem je z Horní Vsi, s hokejem začínal ve škole v Horní Cerekvi, do Jihlavy se dostal v patnácti letech, když šel do učení do Tesly v roce 1962. Tam se seznámil s Karlem Vašků, jehož bratr Petr hrál hokej. Slovo dalo slovo a mladého Mildu pozval si zahrát. 

„Byl jsem kluk z vesnice, hráli jsme na rybníku…, říkám jim, že jsem nikdy v žádném oddíle mimo školu nehrál. Řekl: přines brusle, tak jsem je přines,“ vzpomíná dnes. 
Začal hrát za mládež Modeta Jihlava, tehdy ještě na otevřeném stadionu. Trénoval je Áda Šprincl. Když se spolu s dalšími vrátil z vojny po roce 1968, byl už zimák zastřešený. 
„Vrátili jsme se a vybojovali jsme jako civilní mančaft druhou ligu. Bohužel jen jeden rok, pak jsme spadli.“ 

Hrál na postu pravého útočníka. „Působil tu jako mládežnický trenér Zdeněk Prchalů a my byli lajna Beneš, Prchal, Trávníček,“ dodává. 
Ale zpět k největšímu úspěchu - třetímu místu a medaili. „Je to už desítky let, ale mám furt v hlavě, že jsme hráli s Motorletem Praha, Chomutovem a jedním mančaftem ze Slovenska Lokomotivou Poprad. Každý s každým, celkem šest utkání. Stačilo nám dát o branku víc, buď bysme remizovali, nebo vyhráli a mohli jsme být dokonce přeborníci republiky,“ lituje. 

Nyní by se rád se svými spolubojovníky po letech sešel. Třeba tomu napomůže i tento článek.  
Sám pak pan Míla hokej už moc dlouho nehrál. Aby dostal byt, musel jako nástrojař přejít do výroby a pracovat na dvě směny. „Rok jsem vydržel chodit na tréninky, ale pak jsem skončil,“ přiznává. 

Jihlavskou Duklu ale stále sleduje. Na zápasy do Pelhřimova sice nejezdil, ale stále jí fandí. A sleduje i stavbu arény. 
„Já s ní nemám problém, takové ty řeči, že to mělo být jinde… zimák tam stál, tak tam bude stát dál,“ míní. 
Podle něho to je zajímavá stavba, architektonicky se mu líbí. „Sice si neumím představit ten běžecký ovál, nevím, jak bude využívaný, ale je to prostě něco jiného,“ uvádí.