Daleko od naší země je Afrika. Protéká v ní nejdelší řekla světa, jmenuje se Nil. 
Přesto je tam málo vody a velká horka. Na severu je poušť Sahara, ve střední části jsou tropické pralesy se slony, lvy, zebrami, žirafami a jinými tropickými zvířaty. Na jihu je mírnější podnebí, podobné jako u nás. 
Obyvatelé jsou hlavně černoši a bydlí v chudých chýších.

Stalo se jednou při velkém horku, že prales začal hořet a zvířata se dala na útěk. Těch zachráněných se ujaly zoologické zahrady v Česku.
Kamarádi – slůně, žirafa a opička hledali zrovna v ten nešťastný okamžik požáru vodu, neboť měli žízeň. „Co se to děje,“ říká žirafka – všude je plno kouře. Začali hned hledat své rodiče, ale nikoho nenašli. 
A tak se všichni tři vydali na cestu. Měli hlad a žízeň a každá rostlinka jim byla dobrá. 

Dostali se až na sever země. A po velké námaze až do Evropy.  Hned jim bylo veseleji, protože našili vodu. 
Slon ji nabíral do chobotu a stříkal ji na opičku, která mu seděla na hřbetě. Ta se napila i osvěžila. 

Žirafka musela roztáhnout nohy, aby se k vodě dostala a mohla se napít. Cestou si natrhali jablíčka, která chutnala všem. 
Šli ještě dlouho, než se dostali do naší země. Lidé, kteří je viděli, je dovedli na safari ve Dvoře Králové. Slůně tam hned našlo svoje rodiče – to bylo objímání a radosti. 
Žirafka i opička byly smutné, své rodiče nenašly. „Půjdeme tedy dál,“ shodly se. Ve skleníku dozrávaly banány a opička je natrhala na cestu. 
Od lidí se dozvěděli, že na Vysočině mají také žirafy. 

Tak šly a šly… Když byly unavené, rozhodly se, že si odpočinou. Hlavu složily ve strouze u silnice.
Náhle uslyšely zvuk auta, tak se přikrčily. Bylo to auto velké, stěhovací. Vedle řidiče podřimoval závozník. „Honzo,“ pravil řidič, „já mám snad halucinace. Viděl jsem ve škarpě žirafu.“ 
Honza se začal smát. „Zbláznil ses, kde by se tu vzala žirafa?“ „Víš co, chvíli si zdřímneme, už toho dneska máme dost a pak pojedeme dál.“ 
„Co to tedy bylo?“ Řidič zacouval autem nazpět a nestačil se divit. Našli opičku i žirafku.

„Co tady děláte?“ ptají se jich. „Hledáme maminku a tatínka, prý jsou na Vysočině. Ale my nevíme, kde to je.“ 
„No to máte štěstí, my tam zrovna jedeme. Minulý týden jsme zrovna  byli na návštěvě v Zoo Jihlava a žirafy i opičky tam mají. Nastupte si a my vás tam zavezeme.“
Copak opička, ta vyskočila do auta hned, ale žirafku museli vytáhnout a ve stropě auta jí ještě otevřít větrací otvor, aby si mohla vystrčit hlavu. Opička si sedla k ní, aby jí nebylo smutno.
A tak se dostaly až do zoo v Jihlavě, a světe, div se, obě tam našly své rodiče. 

To bylo radosti. „Už jsme si mysleli, že se neuvidíme. Že se vám požár v džungli stal osudným,“ řekli rodiče.
V zoo jim udělali hostinu na přivítanou. Plno ovoce všeho druhu, hlavně banány, hodně vody a velikánský dort a čerstvé lupení. Všechna zvířátka se s nimi radovala.
Takže, děti, až půjdete do Zoo Jihlava nezapomeňte se na opičky a žirafy podívat. Zamávejte jim a mějte radost, že se se svými rodiči potkaly.