Kdykoli se na televizní obrazovce objeví tvář třeba vaší sousedky, souseda, kolegy, kolegyně z práce, máte z toho určitě radost. Známou se stala také Petra Marvanová z Nevcehle, která si svou velkou chvíli střihla v oblíbené soutěži Na lovu. 

Jak jste se do soutěže dostala a co vás motivovalo?
Přihlásili mě sourozenci. Měli jsme rodinnou oslavu a nápad na můj dárek byl, že bych chtěla být v televizi. Ještě ten samý večer moje sestra vyplnila dotazník a přihlásila mě.

Co nervozita? Zaznamenala jste ji, když jste poprvé vstoupila do studia?
Byla jsem nervózní. Ač ze zpětné vazby, kterou mám v práci a od rodiny, tak mi říkali, že to nebylo vidět, ale já jsem sama na sobě zpozorovala, že jsem si pořád olizovala pusu. 

Jak přesně probíhá natáčení? Liší se hodně od toho, co vidíme v televizi?
V něčem ano, v něčem ne. Rozhodně je studio trochu menší, než jsem čekala. Je to o dost delší než to, co potom vidíme v televizi.

Jak jste se připravovala? Trénovala jste před tím?
Popravdě jsem netrénovala. Měla jsem od produkce den před tím zaplacený hotel, abych byla včas na natáčení. Takže jsem vyrazila do víru pražského velkoměsta. 
Protože jsme natáčeli v době adventu, tak jsem si prošla náměstí, dala si dobrou večeři a snažila jsem se to užít spíše jako výlet nebo dovolenou.
Který z lovců vás čekal a měla jste někoho, koho jste si přála?
Přála jsem si Belladonnu, kterou jsem nakonec i dostala. Částečně tím moje nervozita potom spadla. Neříkám, že je nejslabší ze všech lovců, ale přišla mi velice sympatická.

Co vás na soutěži nejvíce překvapilo?
Překvapilo mě, jak rychle jsem vypadla. Samozřejmě mohlo se to stát, ani nemuselo. Byl příjemný tým i personál okolo produkce. 
Jak jsem vlastně dělala pohovor online, bylo zajímavé projít vším tím, co soutěži předchází.

Jaký byl týmový duch mezi soutěžícími?
Řekla bych, že velmi příjemný, necítili jsme rozhodně mezi sebou žádnou rivalitu. Sedli jsme si, takže tam, myslím, že to bylo velice přátelské.

Pamatujete si nějakou otázku, která vás vyvedla z míry?
Budu si nadosmrti pamatovat „mokument“ a „decimaci“. To byly dvě otázky, které se daly odvodit, ale vlastně mě ze soutěže vyřadily. Tyhle dvě otázky si zapamatuji a budu vědět, co to je, i kdyby mě vzbudili o půlnoci.

Byla jste spokojená se svým výkonem?
Ve finále jsem se svým výkonem spokojená byla, protože lovkyně sama naznala, že jsem se snažila alespoň vnést humor a vtip do svého vystoupení. Takže nakonec jsem byla spokojená, že jsem dokázala udělat to, co bylo v mých silách.

Co na vaši účast říkala rodina a přátelé?
Měla jsem všechny ohlasy pozitivní, jak ze strany rodiny, tak ze strany kamarádů. Jak jsem zmiňovala v soutěži, mám ráda Tomáše Kluse. A když jsem byla na jeho koncertě, tak se ke mně o přestávce přitočila úplně cizí paní a povídá: „Nebyla jste vy tuhle na lovu?” Takže, když má moje účast v televizi takový dosah i na lidi, které neznám, tak je to opravdu moc příjemné. 

Sledujete soutěž i teď?
Sleduji to a už vím, že to není tak jednoduché, jak si lidé myslí. Když to člověk zažije na vlastní kůži, je to něco jiného a má k soutěžícím více pochopení, když se jim nezadaří.

Přihlásila byste se znovu?
Uvažuji o tom, takže je možné, že ano.