I roztomilí mazlíčci, kočky a pejsci, morčata či králíci, mohou znamenat riziko. Jsou to živí tvorové, a ne plyšové hračky. Naučme své děti už od malička, jak se k nim chovat. Je důležité si zapamatovat pár jednoduchých pravidel. 
Poranit nás může i naše vlastní zvíře. Nesaháme jim proto do misky se žrádlem, nerušíme je ve spánku, nehladíme je, ani nechováme, když o to sami nestojí. Neubližujeme jim. Jinak se rychle začnou bránit. Seknou po nás ostrým drápkem, můžou nás i kousnout. Pak nás i malé zranění může pěkně potrápit.

Když si chceme pohladit cizí zvíře, vždycky se nejdříve musíme zeptat jeho majitele. Jestli nám to nedovolí, jistě má k tomu dobrý důvod a my se musíme jeho rozhodnutí podřídit. Pokud ale majitel souhlasí, ke zvířeti se přiblížíme v klidu, neděsíme ho. Hladíme ho pomalu, nesaháme mu na tlamu, uši ani do očí. 

Když při hře s balonem nebo létajícím talířem dětem hračka vlétne do cizí zahrady, není dobrý nápad si pro ni chodit sám. Zvlášť když má pozemek psího hlídače. Musíme vždy počkat, až nás tam pustí majitel nebo nám hračku přinese. 
Pes, který hájí své území, nás může napadnout. Na vycházce, v parku nebo na ulici někdy potkáme psy a kočky bez pána. K těm se vůbec nepřibližujeme. Pokud jsou toulavá, mohou trpět různými nemocemi, a jestli jsou agresivní, mohou nám ublížit.
Pes, který chce zaútočit, často vysílá varovné signály, má zježenou srst, vrčí, cení zuby, ohrnuje pysky. Mluvme na něj tichým konejšivým hlasem, neotáčejme se k němu zády, vycouvejme pomalu pryč. Nedívejme se mu do očí. Při útoku psa je důležité zachovat klid, nemávat rukama, neutíkat. Někdy psa odradí důrazný povel jako „nesmíš“ nebo „domů“. Máme-li po ruce deštník, batoh nebo tašku, dejme je v klidu před sebe. Ať se zvíře případně zakousne do této věci. Když nás pes povalí na zem, musíme se skulit do klubíčka a rukama si chránit krk a hlavu. 

Když pes způsobí vážné poranění, je nutné volat záchranku na čísle 155. Útočícího psa je potom nutné zajistit buď přes jeho majitele, a když nevíme, komu patří, pak s pomocí Policie ČR či Městské policie. Psa je třeba vyšetřit u veterináře a ověřit, zda je očkovaný proti vzteklině.

Jak ošetřit drobnější kousnutí nebo poškrábání? I menší ránu omyjeme vodou a mýdlem, vydezinfikujeme. Překryjeme ji sterilní náplastí nebo obvazem. Měli bychom vyhledat lékaře, i když se zranění zdá jako banalita. 
Ve zvířecí tlamě a za drápky žije celá řada patogenů, které mohou způsobit i vážné záněty. Lékař poranění ošetří, v případě nutnosti může předepsat antibiotika a posoudí, zda není třeba zraněného přeočkovat proti tetanu, případně poslat na očkování proti vzteklině.
Každé zvíře má jinou povahu, má různé životní zkušenosti. Proto k nim přistupujme s respektem a ohleduplně.