Jubilejní dvacátá Motorkářská pouť neboli Motorkářská pietní vzpomínka se uskutečnila ve Žďáře nad Sázavou v sobotu 3. května. Na webových stránkách žďárského děkanství Jan Šustr napsal, že se jedná o setkání místních motorkářů SCRC UPLAND CHAPTER a rovněž jejich přátel, příznivců krásných silných motocyklů, rodičů s dětmi, doprovodné kapely i jejich sympatizantů atd. Akce je otevřená pro každého, a tak to i v praxi funguje. A měl stoprocentní pravdu.
Setkání a bohoslužba slova se konaly na Zelené hoře v kostele sv. Jana Nepomuckého, památky UNESCO. To je nejvýznamnější architektonická a turistická zajímavost města i širokého okolí, klenot a mistrovské dílo legendárního stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichla.

Přijíždíme k místu ve směru od města a auto zanecháváme u zámku, malá procházka po ránu ke kostelu rozhodně neuškodí. Slunko připaluje, inu, třetí květen je i Dnem slunce, a tak nebeský poutník účastníkům přeje. 
Při cestě vzhůru do kopce nás bezděky napadá, kolik touto cestou již prošlo lidí, za ta staletí, kdy areál místo zdobí. Na vrchol je to přece jen pár schodů, a tak mnozí, i my, nepohrdneme posezením zhruba ve třech čtvrtinách hory.
Proč ne, odtud je nádherná vyhlídka na město i na zámek, který se z části zrcadlí v rybníku Konvent. Blížíme se k vrcholu a už nyní vidíme, že někteří turisté dali přednost parkování v rovině s horou, a máme dobrý pocit, že jsme učinili něco pro svoje tělo. 

Nádherný kostel
Zprvu to vypadá, že se snad nic konat nebude, přece jen jsme přijeli poněkud dříve, na hoře jsme zhruba v devět hodin, pietní akt se koná až v jedenáct. Využíváme možnosti nakouknout do kostela, a protože je to naše první návštěva tohoto svatostánku, nevycházíme z údivu.

Mimoděk se vkrádá na mysl, že by si poctu nenasloužil jen Santini, ale všichni, kteří podle jeho plánu dokázali stvořit tak velkolepé dílo, které zaslouženě patří mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO.
Dejme slovo ještě Janu Šustrovi, při jednom z prvních ročníků se na akci dostala jako hudební doprovod místní křesťanská rocková kapela Profesionálové, a ti si s motorkáři vzájemně padli do oka, že se z toho stalo stálé a pevné spojení. Květen, motorkáři a Profesionálové, Zelená hora ve Žďáře nad Sázavou a velká porce radosti, to zkrátka už k sobě patří. A jen tak, Jan Šustr je vedoucím kapely.

Jejich vybavení a nástroje vidíme po pravé straně od oltáře a jsme zvědavi, jak se s prostorami kostela zvukařsky vyrovnají. Ano, je to první návštěva JL na této akci, a tak máme na trochu skepse právo. Byla naprosto zbytečná.
To už se prostranství před Zelenou horou ve směru od východu začíná plnit přijíždějícími motorkami. Ihned se ukazuje, že se většinou jedná o staré známé, byť někteří tvrdí, že svého kamaráda neviděli i několik let. 

Pokud by si někdo myslel, že se jedná o setkání mladých lidí, musíme ho vyvést z omylu. Většina motorkářů jsou zjevně starší ročníky, kdy jejich zálibu v rychlých dvou kolech nemohou čtyři kola nahradit. Dokonce ani tři. 
Nás upoutá příjezd malilinké motorky, řidič říká, že přijel z nedalekého Křižanova, ale jméno odmítá prozradit. O svém stroji se ovšem ochotně rozhovoří. Vysvětluje, že se vyrábí v licenci Hondy.
„To byla dříve motorka pro lidi, kteří měli za autem karavan, a s její pomocí se mohli pohybovat po blízkém okolí,“ říká řidič z Křižanova. Doplňuje, že nynější vyráběné motorky nesplňují limit do padesáti kilogramů. 

Pozor na komiony
Jedná se o kubaturu 125 a může jezdit i po dálnici, ale má to velkou nevýhodu, řidič kamionu takovou motorku neuvidí. Proto je lepší, když má vzadu vlaječku. Motorka, na které přijel, má ještě klasický karburátor a její věk je přibližně patnáct let. 
„Jezdí rychlostí až sto kilometrů. Kupují si je lidi, kteří si říkají opičáři. Většinou se jedná o lidi, kterým manželka nedovolí silnou motorku, ale dávají si tam silnější motor. Není to problém, je to stavebnice,“ upozorňuje řidič z Křižanova. 

Ale rychlejší jízda je přece jen riziko, stačí malá nerovnost a nastávají problémy. Majitel přiznává, že se do delších tras nepouští. Jeho cílem jsou srazy veteránů, minulý rok do Žďáru přijel na takzvaném pérákovi, třistapadesátce. Tuto malou motorku vlastní spíš pro zábavu. A nyní dejme prostor duši celého setkání Vlastimilu Frajovi. 

„Impulzem bylo, že jsme 12. května 2001 byli pozvaní pražským klubem na takzvanou bikerskou mši do Prahy. Konala se v kostele sv. Cyrila a Metoděje a na nás na všechny, co jsme tam přijeli z Vysočiny, to velice zapůsobilo,“ začíná vyprávění. 
Pokračuje, že bylo úžasné sledovat kostel plný motorkářů, a navíc na varhany hrál Petr Hapka. Ihned účastníky napadalo něco podobného uskutečnit na Vysočině. Pořadatelé navštívili žďárského faráře Vladimíra Záleského a s ním probrali otázku pietní vzpomínky. 

Stavební úpravy
Fraj připomíná, že většinou se pietní vzpomínky konaly na Zelené hoře, ale když tady probíhaly stavení úpravy, konaly se i v kostele sv. Prokopa přímo ve Žďáře či v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v areálu zámku.
„Jedná se o motorkářskou akci bez soutěží a hlavním cílem je vzpomenout si na motorkáře, kteří už nejsou mezi námi. Jen chci upozornit, že za těch pětadvacet let, co jezdíme, nikdo z nás nezahynul na silnici,“ zdůrazňuje Fraj.  
Netají, že počet účastníků se odvíjí od počasí. Pokud motorářům nepřeje, sjíždí se jich méně, což nebyl případ soboty. Letos se sjeli z širokého okolí, například Pelhřimova či Jihlavy. Velice oceňuje spolupráci s kapelou Profesionálové, která pietní vzpomínku zpestřuje a i ta láká na setkání účastníky.

„Pokud jde o žehnání, myslíme si, že takové stroje mohou mít na silnicích více štěstí. Musím pochválit spolupráci se žďárským děkanstvím, s farnostmi, kdy nám vycházejí vstříc,“ uzavírá vyprávění Vlastimil Fraj.  
Konečně se na Zelenou horu přihnali řidiči na motocyklech nám důvěrně známých. Jawa 20 Pionýr byla snem každého chlapce někdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století.
Zdeněk Peštál přijel na motocyklu až z Brtnice. „Je to pro mě jako pro sedmdesátníka nostalgie. Mám doma ještě Jawu 250 kejvačku a Babetu. Tenhle motocykl pochází, tuším, z roku 1964. Nepotřebuje žádnou údržbu, jedu s ním do Kolína, na Vranov, kam si řeknu,“ představuje svůj stroj.  

Naznačuje, že jeho oblíbená rychlost je 60 kilometrů za hodinu. To je z toho důvodu, aby měl řidič čas se dívat po okolní krajině. Přiznává, že by stroj mohl jet vyšší rychlostí, ale to by z jízdy neměl takový požitek, 
Má kamarády, kteří se na takových motocyklech vydají i do Chorvatska, ale pan Zdeněk byl nejdál v Rakousku. „Kdybych byl mladší, určitě bych se někam dál vydal,“ povzdychne si. 
Vysvětluje, že má bezkontaktní zapalování, proto je motocykl tak spolehlivý. Na Zelenou horu přijel poprvé, ale jezdí na srazy, na ty, o kterých se k němu dostanou informace. 

Do nádrže tankuje kvalitnější benzin a samozřejmě nesmí opomenout olej, který se dává do motorových pil. Pneumatiky už by potřebovaly výměnu. S jejich koupí, stejně jako s dalšími náhradními díly, není problém. 
„Bohužel se k nám dovážejí z Polska nebo z Číny a ten materiál není tak kvalitní,“ říká senior. A je mu líto, že se takové stroje nevyrábí i nyní, a i to, že se vůbec motocykly v republice nevyrábí. Ve Strakonicích měli za minulého režimu připravený pro malé motocykly čtyřkvalt, ale bohužel se takový motor nesměl vyrábět.

„Mám štěstí, že mám motocykl upravený a všechny kopce vyjedu na dvojku. Jedničku používám málo. Ale čtvrtou rychlost by to chtělo. A ještě něco, není to stavěný na dva lidi. Svezu vnučku, ta má čtyřicet kilo, ale jinak je to opravdu jen pro jednoho,“ loučí se Zdeněk Peštál.  

Přilby v kostele
To už se blíží jedenáctá hodina, kdy v kostele sv. Jana Nepomuckého začne pietní akce. Ten se zcela zaplní, atmosféru dokreslí motorkářské přilby uprostřed kostela a zejména žďárská kapela Profesionálové. Ta se za svůj název rozhodně stydět nemusí a zvuk je perfektní. 

Do kostela vstupuje žďárský děkan P. Martin Husák a pietní vzpomínka se nese v duchu vzpomínky na motorkáře, kteří odešli na sraz někam nahoru, a s cílem vyprosit u Pána Boha požehnání pro přítomné. Křesťanská rocková hudba rozhodně vzpomínku neruší. 
Následuje cesta k motorkám, kde každý motorkář obdrží přívěsek od P. Husáka, které dovezl až z působiště biskupa Benedikta z Itálie. Pak požehná motorářům a následně vysvětí motorky. Pietní vzpomínka končí a všichni se loučí s tím, že zase za rok.