Hudba, zvuk, obraz, atmosféra. To všechno jsou světy, které 49letého Michala Zemana z Jihlavy provázejí už víc než tři dekády. Jak říká, nepovažuje se za nějakou celebritu, ale za člověka, který se o dění kolem hudby aktivně zajímá, sleduje ho, podporuje a tvoří.

Pod uměleckým jménem Sane Machane maluje obrazy, tvoří vizuální obsah a od roku 2018 se věnuje videu a produkci, především v Jihlavě a jejím okolí.

Ví, že opravdová magie vzniká ještě předtím, než se rozsvítí světla. „Moje práce není o tom být vidět — je o tom, aby bylo vidět to, co má smysl. Ať už jde o festivaly, kapely, nebo momenty, které by jinak zapadly,“ skromně podotkl.

S pořádáním akcí začal v roce 1996 a až doposud jich zrealizoval okolo 250. Šlo o klubové koncerty, festivaly pořádané pod širým nebem, kulturní projekty, divadelní performace, multimediální večery i vizuální experimenty.

Několik let působil i jako dramaturg, promotér a produkční v jihlavských klubech RC Maňana a Passage. „Tam jsem se naučil, že dobrá akce nevzniká na papíře, ale v realitě mezi lidmi,“ zdůraznil.

K produkci se poprvé dostal v roce 1991. Tehdy vedl společné debaty se zakladatelem jihlavské kapely Piran Death Petrem „Judasem“ Kružíkem, jak dostat kapelu na pódia. 

„Byl rok 1991, všechno se dělalo punkově, ručně, bez rozpočtů — aparaturu jsme sháněli, kde se dalo, a o vystoupení jsme se domlouvali na tanečních zábavách v okolí Jihlavy a po Vysočině,“ přiblížil.

Black metalová kapela Piran Death tak měla možnost zahrát si s místními „tancovačkovými“ kapelami i s prvními undergroundovými formacemi. To jim pomohlo poznat místní scénu a hlavně zjistit, co všechno je potřeba, aby koncert vůbec klapnul.

Za jedno ze zásadních vystoupení považuje koncert, který se uskutečnil 23. února 1991 ve Stříteži u Jihlavy. Tam vystupovali v programu skupiny Tanker. 

„Akce se neobešla bez trapné předehry s pořadatelem Kamilem Sedláčkem, kdy jsme byli vyzváni k zaplacení vstupného na vlastní vystoupení,“ vzpomněl si na kuriozitu Zeman.

Z koncertu nakonec odjížděli s dobrými pocity, protože atmosféra byla dobrá. Krátce nato následovalo ještě několik koncertů. Poté přišla několikaletá přestávka, protože se kapela rozpadla.

Metal, rock, K pořádání hudebních akcí se Michal Zeman vrátil opět v druhé polovině 90. let minulého století. Šlo o koncerty zejména metalových kapel z Jihlavy a okolí.

Sám byl v té době manažerem jihlavské doom/death metalové kapely Parricide, v níž působil jako kytarista právě Petr „Judas“ Kružík.

Při organizaci koncertů dává šanci kapelám, které opravdu něco přinášejí. „Produkovat akce pro mě nikdy nebylo cílem samo o sobě. Byl to nástroj — jak otevřít dveře kapele, která má co říct, ale nemá kde to zaznít,“ představil svoji vizi.

Při organizaci akcí se zaměřuje především na rockové a metalové kapely. Nebrání se však žánrovému přesahu od elektroniky až po kabaret. 

„Moje srdcovka jsou kapely, které mají vlastní tvář, autorskou tvorbu a něco skutečného na srdci. To nejsou jen hudebníci — jsou to vypravěči, rebelové i vizionáři, kteří si zaslouží prostor,“ prozradil. 

Od roku 1997 organizuje akce po celé republice. Jak říká, důraz klade na kapely, které jsou na české scéně výrazné mnoho let, mají za sebou oceňovaná alba, a přesto je mainstream přehlíží.

Mezi nejvýraznější akce, na nichž se podílel, označil například Rock In Heulos (2005), Festivaly u Polné u Jihlavy (2005-2006) nebo kabaretní rallye Zlatá Kozačka (2002–2004). V letošním roce pořádal například v Jihlavě v areálu obchodního centra Březinky festival Březfest.

M. Zeman dále natáčí videoklipy, firemní spoty, promo videa, spolupracuje s firmami i kulturními uskupeními. „Ale neberu všechno — každou nabídku zvažuji, jestli mi dává smysl, jestli sedí termínově, finančně i lidsky. Práce je dost — ale nemám továrnu,“ poznamenal. 

Při tvorbě spolupracuje s dlouholetým kamarádem Radimem, kterého považuje za skromného a neuvěřitelně kreativního člověka. S přípravou projektů, dotačními žádostmi mu pomáhá kamarádka Karolínka.

Svoji práci dělá na živnost. Mnohdy mu zabere i celý den. Nemá jistotu jako při zaměstnání například někde v továrně, ale má svobodu.

Zorganizovat koncert není nic jednoduchého. Na akce musí sehnat peníze, protože většina kapel nemá producenty s plnou kapsou.

„U festivalů je to ještě větší jízda. Musíš sehnat peníze, zajistit povolení, výjimku z nočního klidu, hygienu, místo konání, kapely, stage, promo, marketing…,“ navázal Zeman. Poukázal, že je za tím vším mrak profesí. Vše se musí propojit a sladit, aby to fungovalo. 

Michal Zeman se ze svých akcí odnesl i několik humorných zážitků. Jak uvedl, nebyl to vždy humor úplně veselý. Často se to pohybovalo mezi tragédií a absurdní komedií.

Těm nejlepším říká „zlaté hřeby chaosu“. Jeden zaznamenal v klubu AMC v Jihlavě na akci Prelude of Death. Na pódiu hrála zrovna kapela Parricide a klub hezky duněl.

V euforii vylezlo pár fanoušků na pódium s cílem skočit do davu. A jeden z nich to skutečně udělal. „Bohužel fanoušci pod pódiem v rozhodující chvíli udělali krok stranou — a milej zlatej hodil takovou tlamu na parkety, že ho sbírali záchranáři skoro smetáčkem a lopatkou,“ popsal Zeman s nadsázkou. Jak doplnil, výsledkem byl otřes mozku, sanitka, „výlet“ do nemocnice a krvavá tečka za jinak vydařenou akcí.

Takovým snem Michala Zemana je dostat na svoji akci legendu českého blackmetalu Master´s Hammer. „Tohle není jen kapela — to je kult, legenda, český klenot metalu, která inspirovala svět. Studiový projekt, který koncertuje opravdu výjimečně,“ představil.

Pokud by tuto kapelu dokázal dostat na Březfest nebo na jinou akci, považoval by to za životní poctu a zároveň silné profesní vyvrcholení.

Své akce nepořádá pro peníze, ale jde mu o věc. Když lidé odcházejí z koncertu, tak chce, aby jim v hlavě zněla nejen hudba, ale měli v srdci i pocit, že byli součástí něčeho opravdového.

„Aby mohli říci, že to nebyla jen show, ale prostor, kde se potkali s lidmi, co to mají stejné, a kde se tvořila atmosféra, která se nedá koupit ani naplánovat — jen zažít,“ dodal.