Parta žen ze Žďáru nad Sázavou a Chotěboře vyrazila v červenci na svoji taneční dovolenou. V Turecké riviéře u Středozemního moře čekalo na tanečnice překvapení.

Ve stejném areálu hotelu Turtas natáčel před deseti lety Zdeněk Troška scény pro svoji letní komedii Babovřesky 3. Všem se ihned vybavily stařenky bafající šíšu… Mimochodem, posezení s vodní dýmkou tu mají hned několik.

Přes rok se tanečnice schází dvakrát týdně v zrcadlovém sále, kde poctivě trénují pod vedením Jarmily Džamily Kašparové. Ženy a dívky od 17 do 75 let, které spojuje láska k hudbě a rytmu.

Než v šest večer stanou na značkách, musí přiběhnout z práce, nakoupit a uvařit, teprve pak hodí do batohu orientální šátek s penízky a vyrazí do žďárské orlovny.

Naučit se taneční sestavy, aby výsledek vypadal lehce a sehraně, to je mnohdy náročné. Nejde o profesionální tanečnice, ovšem parta žen rytmem žije. Vedoucí týmu, Jarmila, tanečnice a choreografka, tančí od svých 15 let.

Začínala ve žďárské taneční skupině Sagitta, populární zejména v 80. letech. Tehdy vznikla náhodně Jarmilina taneční přezdívka „Džamila“, kterou s grácií přijala. Ženy a dívky kolem ní si tak říkají Džamilky. Některé chodí tančit víc než 16 let a je to sehraná parta.

Ženy před vstupem do sálu zanechají na prahu veškeré své starosti. Tancem a krásnou hudbou relaxují a vyčistí si hlavu i duši. Ve věkově pestré partě je stále legrace. A dávno neplatí, že tanečnice musí být vyhublé. Naopak, Jarmila Kašparová každoročně vytváří taneční choreografie pro národní soutěž krásy s názvem Miss Baculaté křivky.

Ale zpět do horkého Turecka, kam odcestovala jen část taneční skupiny. Džamilky věděly předem, že hotel Turtas jim k tréninkům poskytne stinný plac, ale za to požadoval několik veřejných vystoupení. A tak kufry tanečnic krom plavek a několika civilních svršků zaplnily hlavně široké španělské sukně, závoje, vějíře a kostýmy na moderní orient či retro tance à la ABBA.

K radosti tanečnic jim bylo v cílovém areálu přiděleno pódium amfiteátru s veškerým zázemím. Luxus. Trénink ráno a v podvečer, jinak moře, relax a rozmazlování zdejší kuchyní.

Od Vltavy k orientu

…Jedno ráno se areál probouzí do slavnosti Tureckého dne. Všude vlají červené vlajky s bílým půlměsícem a bílou pěticípou hvězdou. Džamilky se jako obvykle vydávají na ranní trénink. A tak se stane, že při tureckém svátku zazní i kousek Česka. 

Tanečnice rozevřou vějíře s dlouhými hedvábnými lentami a spustí choreografii na Smetanovu Vltavu. Hedvábné vlny se přelívají a víří do rytmu tak, jak sílí pramen pomyslné řeky.

Džamila končí trénink stylově taneční improvizací na moderní tureckou hudbu. To již v hledišti sedí muž, který je evidentně nadšen. Později se představuje jako hlavní manažer večerní slavnosti a má přání, aby skupina z Vysočiny vystoupila večer na začátku národního programu.

Nám několika začátečnicím se sevře žaludek trémou. Okamžitá porada, ještě podvečerní generálka sestavy a pak velké soustředění na sehranost večerního vystoupení. Nakonec se hlediště vlní v našem rytmu, velká úleva při potlesku.

Již jako diváci sledujeme hlavní program a slavnostní nástup tanečníků bravurně otáčejícími národními vlajkami. Bubny víří, turecké tanečnice jsou přes velké horko v kalhotách a šatech, přepásaných ještě dlouhým kabátkem.

S partnery představují tradiční turecké tance a tempo se stále více zrychluje. My obdivujeme, že se nikdo z účinkujících nepotí (z našinců jen lije). Nechybí ani taneční scéna z turecké svatby. Mimochodem, nevěsta je v rudém. Poté tanečníci s úctou ustupují muži v černém plášti a ve vysoké čepici.

Derviš - jeden ze symbolů Turecka. Jeho tanec začíná rituálem vsedě na zemi, pak muž shazuje plášť a v bílé suknici se začíná otáčet na jednu stranu, ruce rozpažené k nebi. Mystický tanec podpořený vířivou hudbou trvá snad 15 minut. Všichni jsme jako u vytržení. Pak se derviš zastaví a zcela rovně odchází z pódia. Má obdiv zejména nás, které se zamotají jen po několika otáčkách. Bouřlivý potlesk. Jeden střípek z našich vzpomínek na Turecko.

Další den u moře slyšíme skandování Džamila, Džamila…

Večer máme další vystoupení. Když se cestou z hotelu kolem nás vlní široké španělské sukně, budíme rozruch. Ještě růži do vlasů a jdeme na to. Flamenco a cikánské tance svými nakažlivými rytmy nenechají nikoho vlažným. To už se rekreační areál plní Čechy, takže máme i své domácí příznivce.

A je tu poslední večer, který trávíme na pirátské lodi kroužící podél pobřeží historické Alanye a Kleopatřiny pláže.

I na lodi se tančí. Po ukázce uměleckého latinsko-amerického tance v podání tureckých choreografů roztančí Džamilky loď českými hity, jako je Mumuland od Petra Kotvalda či Sladké mámení z komedie S tebou mě baví svět. To již s námi víří i turečtí „latináři“...

Pozdě večer po návratu z lodi ještě dohodíme pár svršků do kufru a o půl třetí ráno nástup k odjezdu na letiště.

A aby toho nebylo málo, pár dní po návratu Džamilky, tentokrát v puntíkách, roztančily stylově velkomeziříčské náměstí. To při osmém ročníku Spanilé jízdy historických bicyklů Balinským údolím.

Až do konce prázdnin Džamilky každé úterý tančí v parku Farská humna, v rámci městské akce Aktivně pro Žďár. Kdo chce, klidně se může přidat, místa je tu dost. Začíná se v 18 hodin. Na 19. 8. jsou v plánu afro a indické tance a 26. 8. moderní a zábavné taneční hity.

i zdar a pěkný zbytek léta!