Nepočítáme-li olympijské zlato, nelze v ledním hokeji dosáhnout na vyšší metu. Dámy a pánové, Stanley Cup! Pohár pro šampióna kanadsko-americké NHL se podruhé v historii objevil v Havlíčkově Brodě. Do rodného města ho předevčírem přivezl brankář Vítek Vaněček (29).

„Celou dosavadní kariéru jsem o téhle chvíli snil, a je to tady. Díky moc, Brode. Je neskutečné, v jakém počtu jste přišli,“ mával tisícovkám fanoušků na z poloviny zaplněném Havlíčkově náměstí.

Jeho spoluhráč z vítězných Florida Panthers, útočník Tomáš Nosek, přijel o den dříve na pardubické náměstí v kočáru z 19. století taženém koňmi. Vaněček vybral jiný dopravní prostředek: tatrovku. Poděkoval tímto způsobem svému otci (podniká s palivy a písky) za podporu.

„Rodiče udělali pro moji kariéru první poslední. Možná to blbě vyzní, neberte mě doslova, ale táta mě častokrát táhl na hokej a říkal, ať raději vynechám školu,“ rozesmál obecenstvo.

Na pódiu Vítek Vaněček připomenul svoje začátky v brodské Kotlině. „Do nějakých osmi let jsem hrál v poli. Chyběl nám v týmu gólman a trenér se ptal, jestli by někdo nechtěl chytat. Doma jsem řekl rodičům, že já bych hrozně chtěl, a oni s tím souhlasili. Nastoupil jsem na jeden zápas a od té chvíle jsem byl gólman. Když jsem později přišel do Liberce, napadlo mě, že hokej bude moje povolání.“

Ze Stanley Cupu pil šampaňské a chtěl do něj dát i dobrotu, kterou miloval jako malý chlapec: Nesquik s mlékem. „Poslal jsem manželku do obchodu, aby ho koupila.“ Na chutnou snídani ale nedošlo. „Bohužel jsem to nestihl. Čas hrozně rychle utíkal,“ měl Vaněček ve středu napilno. Mimo jiné se setkal v Kotlině s hokejovým potěrem a na brodské staré radnici s vedením města. Starostu Zbyňka Stejskala obdaroval dresem Panthers se svojí jmenovkou.

Do Havlíčkova Brodu se Stanley Cup vrátil po 19 letech. Jako první rodák a odchovanec ho tam ukázal Josef Vašíček (2006). „Dodnes máme ve sklepě fotku z té doby a koukám na ni. Bohužel se stalo, co se stalo…,“ připomenul Vítek Vaněček tragický osud svého předchůdce (Vašíček zahynul při letecké havárii hokejistů Jaroslavle v roce 2011) a zamáčkl slzu dojetí. „Mám hroznou radost, že jsem druhý člověk, který po Pepovi mohl vzít pohár do Brodu. Hodně to pro mě znamená,“ zdůraznil.

Ještě v březnu by Vaněčka ani nenapadlo, že se jeho sen o pět měsíců později splní. San Jose Sharks byli nejhorším týmem sezony, český brankář u nich strádal nejen po sportovní stránce. Při uzávěrce přestupů přišlo nečekané vysvobození v podobě trejdu k obhájcům.

„V tu chvíli jsem měl v hlavě, že Florida vyhrála Stanley Cup. Říkal jsem si: když ho vyhrála minulý rok, můžeme ho vyhrát i letos. A stalo se to,“ podíval se Vítek Vaněček na stříbrnou trofej.

Celé play off proseděl na střídačce. Roli dvojky přijal s pokorou. „Byl jsem rád, že Sergej Bobrovskij chytal, jak chytal. Když jsem viděl, co všechno předvádí… Je to neskutečný gólman a můj vzor,“ nevadilo mu náhradničení.

Přesto Vaněček přispěl k obhajobě poháru, a to dost netradičním způsobem. Při předzápasovém rozbruslení ve finálové sérii rozptyloval brankáře Edmontonu Oilers. „Dostal jsem to jako úkol od našeho trenéra gólmanů. Řekl mi, že jejich gólman stojí na červené čáře a pozoruje náš tým, ať si před něj stoupnu, mluvím na něj, nebo kolem něj poskakuji,“ vysvětlil.

„Já sám od sebe bych to neudělal, ale hráli jsme finále a chtěl jsem týmu maximálně pomoci. A jak vidíte, asi ho to rozhodilo,“ dodal s šibalským úsměvem.

V nadcházející sezoně bude působit v Utahu Mammoth. V nejmladším klubu NHL se potká s vysočinským kolegou Karlem Vejmelkou. „Známe se odmala. Hrávali jsme proti sobě, já za Havlíčkův Brod, on za Třebíč, byli jsme spolu v mládežnických reprezentacích. Karel je dobrý kluk a dobrý brankář. Pochopitelně budu bojovat o to, abych byl jednička,“ uzavřel Vítek Vaněček.