Eliška Pospíšilová z Rudíkova na Třebíčsku je nesporný pěvecký talent. Letos obsadila 1. místo v krajském i celostátním kole soutěže v sólovém zpěvu.

Dále byla vybrána z mnoha nominovaných jako stipendistka nadace MenART, která vznikla pod křídly Nadace Magdaleny Kožené, a v květnu vystoupila na koncertě v rámci Pražského jara.

Patnáctiletá dívka je velmi aktivní v obci, kde bydlí. Zajišťuje hudební doprovod v kostele nebo v obci při nejrůznějších příležitostech a svátcích. Vedle zpěvu ještě hraje na klavír a kytaru.

„Zpěvu se věnuji od malička. Maminka vypráví, že už ve dvou letech jsem uměla zazpívat přes 30 písniček. Neměli jsme televizi, tak jsme zpívali,“ začíná Eliška svoje vyprávění.

Pokračuje, že po začátcích ve sboru v polovině první třídy nastoupila na Základní uměleckou školu Třebíč.

Přiznává, že liduška jí dala naprosto všechno, vybudovala si velice hezký vztah s učitelkou zpěvu Evou Lojdovou i ředitelkou Evou Vaňkovou, která ji učí na klavír.

Na soutěžích ji na klavír doprovází další učitelka Karolína Coufalová. Poukazuje, že s učitelkou se věnuje hlavně klasickému zpěvu.

Velice si cení toho, že si mohla zazpívat na prestižním festivalu Pražské jaro, a to v italštině. „Italsky se zpívá dobře, ale je důležité pochopit, o čem skladba je a také na jakou předložku dávat důraz, italština je v tomto ohledu jiná než čeština,“ přemítá Eliška. Zpívala i francouzsky a samozřejmě se učí anglicky.

Pokračuje, že každý týden zpívá v rudíkovském kostele sv. Petra a Pavla. Její tatínek a dědeček tam hrají na varhany. Vystupuje také na mnoha akcích v rodné obci, ale i v Třebíči.

„Potom samozřejmě na soutěžích v Olomouci, na konzervatoři v Ostravě dvakrát, na zuškové celostátní soutěži jsem vystupovala. Dále třeba v Turnově v krásném kulturním domě, na Střelnici se to tam jmenuje. A samozřejmě největší zážitek pro mě bylo vystoupení na Pražském jaru v kostele sv. Šimona a  Judy. To byl určitě vrchol,“ vypočítává Eliška. 

Její rodina má hodně blízko ke kultuře, k literatuře. Eliška je vedená maminkou, která je učitelka češtiny. Od září Eliška nastupuje na třebíčské státní čtyřleté gymnázium.

„A přemýšlím o tom, co dál. Buď půjdu do pěveckého uměleckého života, také mě láká studium práv. Takže ještě tomu nechávám dveře otevřený, ale hodně tíhnu k tomu jít do toho uměleckého,“ přemítá Eliška.

Uvědomuje si ale, že by ji čekala velká dřina. Dostáváme se k tomu, jaká hudba se Elišce líbí. Říká, že velice kladný vztah má díky zpěvu k italským áriím. Určitě by ji lákalo zazpívat si v nějaké opeře. Velice ráda by si chtěla zazpívat árii Královny noci.

Na konci právě uplynulého školního roku získala krajské ocenění Cenu hejtmana.

„Bylo to samozřejmě úžasné, už když jsem byla pozvaná na galavečer na slavnostní předání. Věděla jsem, že jsem mezi 52 nominovanými a že šesti dají cenu Talentu Vysočiny a pěti dá ocenění hejtman,“ vzpomíná a dodává: „Vůbec jsem to nečekala. Měla jsem možnost si tam dokonce zazpívat, takže já jsem spíš myslela na to, aby se mi povedlo vystoupení. Tam jsem právě zpívala tu italskou árii a byla pro mě čest vůbec to, že jsem byla vybraná,“ netají Eliška. Je to pro ni zatím nejvyšší ocenění.

Pokud jde o hudbu, Eliška se snaží poslouchat všechno napříč žánry, například rap, nebo je to klasická hudba či čeští zpěváci, čeští umělci. Ke všemu se snaží najít cestu. Také se jí líbí zpěvačky Taylor Swift a Olivia Rodrigo.

Eliška velice ráda běhá dlouhé tratě v lesích, i když si uvědomuje, že to není příliš bezpečné. A vždy má na uších sluchátka.

Pokud jde o popové české interprety, ty příliš nezná, neposlouchá. A tak se nabízí otázka, co zpívání v rockové kapele.

„To určitě ne. To podle mě není úplně zdravé pro hlas. Rock mě rozhodně netáhne,“ odpovídá okamžitě Eliška. Netají riziko před každým vystoupením, aby měla hlasivky v pořádku.

„Letos před Pražským jarem, když jsem vystupovala, dobírala jsem poslední prášky antibiotik, měla jsem angínu. Je to prostě jako zrádný, ale hlavně se snažím, abych byla v teple, nesmím nikde nachladnout, takže v zimě se pořádně oblíkám a o hlasivky se starám. Mám i různé tobolky, něco, co mě prostě udělá dobře v krku, nebo teplý čaj,“ vysvětluje Eliška a doplňuje: „A jinak běhání, jak jsem zmínila, tak mě hodně pomáhá i v tom, že si udržuju tu imunitu. Jsem zvyklá běhat celoročně venku a tělo už je zvyklé na studený vzduch, takže si tím udržuju imunitu a nejsem tolik nemocná.“

Rozhodně nepije syrová vajíčka a nepoužívá takové ty zaručené rady. Nedá dopustit na mátový čaj, ten jí pomáhá nejvíce.

„Od rodiny mám největší podporu a hrozně si toho vážím. Taťka vždycky nás doveze, kam potřebujeme, jak na soutěže, tak na vystoupení,“ vyznává se Eliška.

A co Elišku čeká na podzim? Chystá se na soutěž Bohuslava Martinů do Prahy. Nejspíš vystoupí s Václavem Hudečkem v Třebíči, to se dozví na začátku školního roku.

„Teď mě hlavně čeká v srpnu výlet do Jižní Koreje s paní ředitelkou a s některými dětmi z týmu ze zušky. Budeme tam vystupovat, takže se moc těším,“ uzavírá vyprávění Eliška Pospíšilová.