Autorem instalace nazvané Nine Ways to Draw Wind (Devět způsobů, jak přitáhnout / nakreslit vítr), která je letos v létě umístěna v centru Jihlavy, je Jan Peknik Kozák. V prostoru uličky Malá Lazebnická ji tvoří několik zavěšených zvonkoher reagujících na poryvy větru. 
Jak uvádí autor v kontextu instalace, používáme slova jako tok a proud k popisu pohybu dat a informací. Analogie mezi vodou a informací zde slouží jako výchozí bod pro site specific instalaci, tedy výstavu reagující na samotný prostor venkovní galerie, na jeho atmosféru a technické možnosti. 
„Od nepaměti se zvonkohry používají k odhánění lidí, zvířat a zlých duchů. V současné kultuře fungují jako pseudo-duchovní objekty evokující relaxaci, harmonii a spojení s neviditelnými či mystickými silami přírodního světa,“ uvažuje autor. 
Devět způsobů, jak přitáhnout vítr, podle jeho slov představuje cyberpunkové přepracování této formy, zbavené přírodních materiálů, které jsou obvykle se zvonkohrami spojovány.  
Tentokrát jsou k vytvoření závěsných zvonkoher použity zejména trubky různých tvarů a z různých materiálů. Podle autora odkazují na nitro města: „Jedny neforemně krásné, jiné zase skoro beze zvuku, každá zvonkohra zpívá svoji vlastní píseň…“
Příliv a odliv obrazů a hmoty podle autora vyvolává otázky o povaze informací: „K jakým změnám dochází během jejich přenosu?  Jak vzniká korupce v důsledku lidského nebo technického selhání? A jakou roli by mohly hrát zvonkohry v budoucím světě katastrof?“ 
Výstava potrvá do konce září 30. 9. 2025.  Galerii Nonstrop spravuje Střední uměleckoprůmyslová škola Jihlava-Helenín.

Fascinace fotografií
Jan Peknik Kozák (* 1982) je absolventem oboru Fine Art na londýnské Central Saint Martins. Narodil se v Anglii, ale již několik let žije na Vysočině a tvoří v ateliéru v želivském klášteře. Dlouhodobě se zabývá fotografickou kulturou, malbou a možnostmi propojení těchto dvou médií.
Na Vysočině se svou prací neprezentuje poprvé. Na jaře loňského roku např. vytvořil pro humpoleckou Zónu pro umění 8smička Light site specific instalaci Kuriozita: 16:02 vycházející z jeho fascinace vědeckými fotografiemi Marsu, dobou doletu informací o vzdáleném planetárním tělesu k nám na Zemi a různorodým čtením těchto zpráv. 
Dílo vycházelo z tématu průzkumu Rudé planety kosmickou sondou Mars Rover Curiosity. Vycházelo z vědomé náhody, fotografie nalezené v hlubinách Internetu, a z časového údaje 16 minut 02 sekund, tedy doby doručení fotografie z Marsu na planetu Zemi. 
„Mám pocit, že se dnešní virtuální prostor online světa stal součástí našeho podvědomí, ten nekonečný zdroj inspirace, který poháněl a pohání umělce v jejich cestě k poznání,“ komentoval umělec dílo, v němž použil motivy zpráv na trhacích papírcích či poštovního holuba. 
Také zde se autor zabýval tematikou informací a informovanosti: „Jak vnímáme informace? Které informace si vybíráme? Smím si utrhnout jeden papírek, jestli ano, tak který vlastně chci? Kde skončí ten papírek, a jak dlouho tam poputuje?“
Jan Peknik Kozák vyšel ze skutečnosti, že v první světové válce byli poštovní holubi poslové zpráv z předních bojových linií. 
 V 8smičce Light fotografie holuba zaplnila skleněnou výlohu galerie. Z dálky byl obraz jasný, ale při postupném přibližování pozorovatele se rozkládal do houšti pixelů. Na třetím okně s formou reklamních letáčků byl tento princip obrácen.