Jihlavané se tento týden večer co večer scházejí na hrázi Staré plovárny, kde je prezentována letošní plenérová inscenace vzešlá z desetidenní divadelní dílny, osmého ročníku letního divadelního projektu Divadla T.E.J.P. 
Od 18. července tvořili mladí herci, performeři, muzikanti, výtvarníci i příchozí nadšenci u cirkusového šapitó a maringotek inscenaci na principu site-specific, tedy reagující na konkrétní prostor a atmosféru místa. 
Letošní kus je inspirován podivuhodným prostředím skládky. Členy nejužšího tvůrčího týmu inscenace jsou tentokrát Jan Fuchs, Šimon Škrdla, Markéta Křížová a Jasmína Georgievová. 

Techniku vede Václav Vrátil, o živou hudbu se během představení stará trio hudebníků Albert Pazdera, Martin Braun a Jan Fuchs. Výtvarnou dílnu k inscenaci měli s kolektivem na starosti Jakub Škrdla, Marie Anna Hanzalová, Anna Hřibová a Pavel Socha. 
V širokém tvůrčím týmu je ale více než šest desítek osobností, zejména mladých lidí studentského věku, vedených zkušenými lektory. Jejich jména si diváci mohou přečíst v tištěném programu inscenace. 

Hned premiéra Smetiše přilákala v úterý desítky diváků, kteří se v rámci představení volně pohybují hracím prostorem na hrázi. Celé představení se tentokrát odehrává pod širým nebem a počasí je tak doslova jedním z aktérů večera. 
Divadelníky ostatně potrápilo v etapě příprav, a tak např. světelný park, který je zásadní okolností inscenace rozehrávané na řadě nasvětlených stanovišť, mohli naplno vyzkoušet až během samotné premiéry. 
Své představení nicméně chystali už někdy od ledna. Výsledkem společné tvorby je pětice večerů s divadlem, které se na „plovce“ bude hrát ještě dnes a v sobotu, vždy od 21 hodin.  

K veslům usedlo mládí, směr se nemění

K zásadní změně dospěl v osmém ročníku projekt Divadlo na Staré plovárně z hlediska uměleckého vedení. Dosavadní lídr jeho tvůrčího týmu, principál divadla T.E.J.P. a herec Horáckého divadla Jakub Škrdla, totiž letoškem přepustil tvůrčí odpovědnost za inscenaci svým generačním následovníkům. 

Inscenace Smetiše tedy vznikala pod tvůrčím vedením čtveřice mladých divadelníků Šimona Škrdly, Jana Fuchse, Jasmíny Georgievové a Markéty Křížové. Co je ovšem zásadní, je skutečnost, že na výsledném tvaru, který je od úterý po setmění prezentován divákům, nemáte vlastně šanci tuhle novinku vůbec zaznamenat. 

Jakub Škrdla se sice přesunul takřka výhradně do výtvarné a produkční zóny projektu a postaral se o jeho finanční či materiální zázemí (jak podotkl před premiérou, sám byl v úterý v pozici jednoho z prvodiváků), nicméně duch jeho uměleckého komediantského přístupu k věci, jeho škola, zůstávají přítomny. 

Zachovány jsou jak divadelní jazyk, tak i základní tvarová forma, humor a poetika vytvořeného kusu. Divák si tak může zažít přechody z celků do divadelního detailu. Je tu (letos díky tématu ještě mnohem více než kdy dříve) přítomna práce s loutkou. Zapojeny jsou masky, objekty, pohybové divadlo, akrobacie, živá hudba. 

A nezměněn zůstal i poctivý základní přístup k práci. Letošní představení zavádí publikum do prostředí skládky (z hlasování, v němž prý byla vysoko např. varianta Za šapitó šrot, nakonec vzešel právě češtinsky hravý titul Smetiše). A v přípravách divadelníci objeli i několik reálných skládek v okolí, aby nasáli tamní atmosféru, reálie a inspirace.  

V neposlední řadě si ovšem divadelní Stará plovárna i po omlazení uměleckého vedení podržela také to nejzajímavější, a sice hledání (a nalezení) invenčního a nosného tématu. Tak je tomu také u letošního, jen zdánlivě banálního příběhu.
V něm se bytosti poskládané z dávno vysloužilých předmětů a spotřebičů a obývající jakési smetiště za městem vyrovnávají s čímsi, co se tu náhle a nečekaně objevilo. Příliš si s tím neví rady. Je to zelené a roste to, postupně to opanuje celou jejich skládku. 
Bytosti, v čele s dramaticky - až vesmírně vyhlížejícím Trubkounem, se s tím vyrovnávají každá podle svého naturelu. Některá agresivně, divoce, jiná zvídavě, další až roztomile. 

A tak se i divák může rozhodnout, jak si pro sebe přečte tuhle nonverbální zprávu. Možná v ní objeví ekologický motiv, v němž příroda něžně překonává lidské smetí a zahlazuje naše nepěkné stopy. 
Možná ale v rychle rostoucí zelené rostlině uvidí spíše cosi jako wyndhamovského Trifida, jehož prostřednictvím se planeta vyrovnává s následky našeho bezohledně spotřebního konání tvrdě a bez kompromisů.

A třeba někdo v inscenaci Smetiše uvidí zřetelnou alegorii naší lidské společnosti, v níž každý po svém a podle své situace a nátury reagujeme na nově příchozí, na uprchlíky a imigranty. Pohlížíme na ně tu s otevřenou náručí, jindy s despektem, agresí a odmítnutím. Mohou být dobří i zákeřní, mohou opanovat náš prostor, mohou pro nás být i posilou.   
Smetiše je ovšem také zábavná a barevná vizuální podívaná plná mladé energie, s mimořádně vtipnými loutkami, s dobrou divadelní gradací, emotivní hudbou a jasnou pointou. I proto stojí tahle večerní šou za vidění. 
-jv-