Muzejní využití renesančního špýcharu v Prostředkovicích a možnost jeho otevření pro veřejnost jsou na dobré cestě. Potvrzuje to badatel a historik Jiří Niesyt ze spolku Regionální muzeum Horního Pooslaví, který se v záchraně objektu a vzniku expozice v něm angažuje. 

Záchranu špýcharu, ještě donedávna jedné z nejohroženějších památek na Vysočině, se podařilo zahájit po několika letech jednání s původními vlastníky. Nalezena byla také shoda ohledně řešení přístupu do objektu pro veřejnost. 
Špýchar ze 16. století (přímo na objektu se dochoval letopočet 1581) sloužil ke skladování obilí nebo zemědělského náčiní a materiálu. Usedlost čp. 13 byla spolu se špýcharem po druhé světové válce zkonfiskována. Od roku 2018 je historický objekt majetkem obce Suchá, pod kterou Prostředkovice spadají.

Výrazně byl špýchar upraven po požáru z roku 1954, při kterém shořela i dřevěná přístavba. Současná stavební obnova stavby probíhá v restaurátorském režimu, přičemž je podle Niesyta akceptována také koncepce státní památkové péče právě z druhé poloviny 50. let 20. století. Ta vtiskla hospodářské stavbě paradoxně podobu tvrze, neboť byla v té době mylně vyhodnocena jako drobný opevněný sídelní objekt. 
Při rekonstrukci, prováděné v polovině 50. let 20. století, se pod mladšími vrstvami omítek podařilo odhalit nejstarší renesanční omítky s nárožním kvádrováním i zazděná původní štěrbinová okna.
Budova měla být po obnově v roce 1957 využita pro muzeum, tento záměr se však daří naplnit až nyní, po 65 letech. 

Kamennou stavbu ovšem zásadním způsobem ohrožovala vlhkost i otřesy z provozu na blízké „znojemské“ silnici první třídy. Reálně hrozilo zřícení stavby.
Stavební práce na záchraně špýcharu byly zahájeny v roce 2018 statickým zajištěním a částečným přezděním severozápadní stěny. Dílčím způsobem byla jílovou izolací též sanována vlhkost.
V následujícím roce došlo na výměnu krovu a položení nové šindelové krytiny. Původní krov z roku 1957 nebylo možné zachovat pro rozsáhlé poškození dřevokazným hmyzem. Vytvořena byla stanová střecha s námětky (původní střecha před požárem v roce 1954 byla sedlová s polovalbami). Opravy se týkaly též dřevěného schodiště a podlah v interiéru.
„V dalším roce byly stavební práce spojeny s restaurováním fasády severovýchodního průčelí směrem do zahrady soukromého domu čp. 29,“ popsal J. Niesyt. Posléze došlo na restaurování omítek v interiéru prvního patra a v přízemí. 

Zřízení expozice 
Od roku 2014 probíhal ohledně špýcharu intenzivní výzkum. Měl podobu archivní rešerše (byla vydána publikace k dějinám obcí Suchá, Beranovec a Prostředkovice) i terénního výzkumu (podrobná archeologická a geologická dokumentace blízkého okolí). Zpracovány byly rovněž dějiny nedalekého Stonařova a pozornost byla věnována také církevním areálům ve Vílanci, Stonařově, Dlouhé Brtnici či Pavlově. Významné poznatky přinesl také archeologický výzkum provedený v části přízemí stonařovské fary. 

V roce 2020 se podařilo získat dotační prostředky ze SZIF (Státní zemědělský intervenční fond) nejen na restaurování renesančních omítek v interiéru, ale také instalaci stálé muzejní expozice v někdejším hospodářském objektu.
Součástí příprav expozice byla tvorba posterů, odborné zpracování a konzervace archeologických nálezů, příprava muzejních modelů apod. Expoziční panely už jsou v objektu instalovány. 

Na přípravě expozice spolupracoval dnes již zemřelý stonařovský badatel a učitel Lubomír Peltan, jehož otec, rovněž pedagog, Karel Peltan, se v 50. letech 20. století podílel na obnově prostředkovického špýcharu.
Expozice v objektu je rozdělena na historickou a přírodovědnou část. V přízemí se od počátku uvažovalo o zřízení prostoru pro instalace příležitostných tematických výstav či setkávání se školáky k poznávání dějin obce. 
V rámci terénního archeologického průzkumu se podařilo zdokumentovat vývoj stávajícího osídlení, zaniklé vsi i zcela neznámá sídliště. K vystavení byla připravena keramika od 13. do 19. století. V blízkosti špýcharu se našly např. úlomky komorového kachle s reliéfní výzdobou a stolního nádobí ze 16. či 17. století.

Přístup nakonec bude ze silnice
Práce na opravě špýcharu a přípravách expozice významně pokročily během roku 2023. Jak loni v květnu uvedla ČTK, obnova do té doby stála asi 1,7 milionu korun. 
Záměrem realizátorů oprav bylo otevření špýcharu pro veřejnost v pravidelném režimu. S ohledem na skutečnost, že byl objekt dosud přístupný pouze ze soukromého pozemku, však bylo reálné jeho zpřístupnění maximálně jednou či dvakrát do měsíce.
„Zastavují, dívají se, občas i někdo zazvoní, že by si to chtěl prohlédnout. A to ani neví, že se tam nějaká expozice chystá,“ popsal starosta Caha ČTK ohledně zájmu veřejnosti o historickou stavbu.

„Po deseti letech snah máme konečně závazné stanovisko, máme vyřešen vstup do budovy. To byl neřešitelný problém, ale potřebné souhlasy již máme k dispozici,“ řekl JL Jiří Niesyt loni v září.  
Letos od jara pokračují na špýcharu stavební práce. Pokládala se dlažba v přízemí, restaurováno má být ještě letos i jihovýchodní průčelí. Zároveň už byl v ohradní zdi zřízen nový průchod. Návštěvníci se tak ke vstupu do špýcharu dostanou z pravé strany, brankou umístěnou v tomto průchodu.    

„Nakonec neprošla bezpečnější varianta přístupu směrem k zastávce, kterou jsme původně chtěli, takže se ke vstupu bude chodit přes silnici 1. třídy,“ popisuje Niesyt.   
Nově byla dojednána také obnova staré kamenné ohradní zdi pozemku, která při probourání nového otvoru začala drobně pracovat. Zeď bude zajištěna pilířky, přespárována a zastřešena šindelem. 

Nečekaný objev
Překvapením, které letos na jaře čekalo na stavebníky, historiky a archeology během stavby přístupového koridoru, bylo odkrytí staré studny v těsném sousedství vstupu do špýcharu. 
„Z toho nálezu máme obrovskou radost,“ říká Jiří Niesyt. Koruna zdiva studny se dnes nachází necelý metr pod současným povrchem dvora. Tato navážková vrstva je zcela novodobá, podle nálezů stará jen okolo 70 let. Obsahuje rozhrnuté zbytky někdejší hospodářské usedlosti, ale i plasty apod. 

Samotnou studnu odborníci podle nálezů keramiky datují až do první poloviny 17. století. Nevznikla tedy současně se špýcharem. Aktuálně je řešen projekt na obnovu studny, který dataci může ještě zpřesnit. 
Podle Niesyta se jedná o záměru vyčistit studnu v plném půdorysu, vybrat zásyp a nad korunou zdiva doplnit modřínové roubení zaizolované jílem. Průhledovým okénkem v roubení by návštěvníci z nástupní podesty viděli kamennou konstrukci.
„Zdá se, že ve studni je voda, mohla by se tedy zároveň vrátit ke svému praktickém účelu čerpání vody. Je ale třeba vyřešit průjezdnost okolo studny na soukromý pozemek,“ vysvětlil Niesyt. 

Prostředkovická expozice by měla být veřejnosti zpřístupněna zřejmě v příštím roce. Zatím zde v tomto ohledu proběhla např. „ochutnávka“ v podobě předloňské akce Lidové Vánoce, které se podle Niesyta vcelku setkala se zájmem. 
Expozice by měla být rozdělena na tři celky. První se bude věnovat historii Stonařovska jako celku – jeho německého osídlení, kolonizace a archeologie. Druhá část bude v 1. patře zaměřena na folklor Jihlavského jazykového ostrova. Půdní prostor bude patřit místní geologii a mineralogii. 

Automatický provoz?
Pro samotné zpřístupnění špýcharu uvažují realizátoři obnovy o automatickém provozu, jak je znám třeba z rakouských malých expozic. 
U vstupu by tedy byl instalován automatický vrátný, který by po uhrazení poplatku umožnil návštěvníkovi vstup do interiéru pod dohledem kamerového systému a zabezpečení. Stavba by každý den byla zkontrolována i fyzicky.  

„Provozovat takto malou stavbu trvale s personálním obsazením by samozřejmě bylo příliš nákladné, ani tady k tomu není potřebné zázemí,“ uvažuje Niesyt. Letní variantou provozu je podle něho případná přítomnost brigádníka.    
Návštěvnost expozice by mohly podpořit i chystané změny v dostupnosti samotných Prostředkovic, kam se nyní dostanete prakticky výhradně autem.  
„My samozřejmě spolupracujeme také s městysem Stonařov. V úvaze je obnova staré cesty mezi Stonařovem a Prostředkovicemi, čímž by se obnovila možnost pěší vycházky ze Stonařova. Ta by byla doplněna informačními tabulemi, protože na trase je starý náhon či zaniklé osídlení,“ vysvětluje Niesyt. 

Město Jihlava vedle toho aktuálně nechává zpracovat studii, která zkoumá možnost zřízení cyklotrasy mezi Stonařovem a Jihlavou, obcemi podél potoka Jihlávka. Tím by se špýchar dostal prakticky přímo na cyklotrasu.   
„Neděláme si iluze o nějaké obrovské návštěvnosti špýcharu, ale chceme návštěvníkům nabídnout zajímavou expozici zaměřenou na dějiny regionu Stonařovska či na folklor někdejšího Jihlavského jazykového ostrova. Na téhle expozici budeme spolupracovat i s jihlavským folklorním souborem Pramínek a okrajově i s Muzeem Vysočiny Jihlava. V sezóně by tu měly být k vidění také originály jihlavských dobových krojů,“ dodává Jiří Niesyt.