Stovky lidí se v neděli odpoledne sešly na posledním rozloučení k oslavě života Hany Šišky Kolářové z Jihlavy, osobnosti a organizátorky z okruhu festivalu Prázdniny v Telči a Jihlavského havířského průvodu.
Z kostelíka sv. Jana Křtitele se poprvé ozvaly nové zvony Jan a Vojtěch, které zde byly posvěceny při havířské poutní mši před dvěma týdny. Pod lípami u kostela lidé položili květiny a po celé odpoledne vzpomínali na osobnost, kterou charakterizovali jako nesmírně akční, obětavou, vstřícnou, laskavou a přátelskou.  

Hráli hudebníci z jihlavské ZUŠky a z řad přátel, zpíval Petr Píša, zahrát přijeli Kateřina a Dalibor Štruncovi z brněnské skupiny Cimbal Classic. Zněly skladby Jaroslava Ježka i trampské evergreeny. 
Zazněla také píseň Stromy to ustojí. „Ta píseň je o lípě, která je v Praskolesích nedaleko Lhotky, nedaleko Telče, kde jsme se všichni, co jsme tady, přátelé naši milí, po léta potkávali. A ta lípa je dutá, tam si můžete něco přát. Myslím si, že i tady pod těmi lípami si můžeme přát, aby ty čtyři pevné stromy, ty chlapské pevné stromy, které nám tady po Šišce zůstávají pevně ve svých kořenech, a další a další stromky, které se z nich nějakým způsobem odrodily, tak aby to ty stromy ustály. A my všichni, myslím si, jim budeme z celého srdce rádi nápomocni,“ uvedl píseň Dalibor Štrunc.  

„Já věřím, že kdo miluje, prostě neumírá,“ uvažoval divadelník Vítězslav Marčík, „takže Šiška neumřela. Je jinak, jinde, nevím jak, ale je pořád s námi. A bude tady, i když my už budeme mrtví a už na ni nikdo nebude vzpomínat, ani na nás. Budeme pořád tady.“