Dne 26. 6. mě na Lesnově vzbudil kosák svým ranním koncertem. Seděl blízko našeho otevřeného okna. Bylo ho dobře slyšet. Panovalo ještě šero, teprve se rozednívalo. Za chvilku se k jeho koncertu přidaly i hrdličky. Mají hnízdo na rozkvetlé lípě v parku. Byla to krása!

Je horké léto, tak jak léto má být. Až moc. Teploty stoupají denně ke 30 °C, někdy i přes. Všichni z nás mají možnost užívat radosti a slasti těchto dnů, jak se jim zachce.
Jihlava v létě žije letními koncerty a hodně i dechovkou. I v letošním roce budou koncerty od 5.6. do 28. 8. A za to děkujeme  hlavnímu organizátorovi Karlu Paštykovi. Ten se o to záslužné dílo stará už někdy od roku 2007. Patří mu od nás za to velké poděkování. Za tu dobu nám důchodcům přinesl tolik radosti a hezkých chvil. K našemu srdci mluví dechovka, která provázela naše mládí.

Karel Paštyka zve každý rok kapely, které se už mockrát v Jihlavě představily, například Vysočanku, Lučanku, Pardubickou 6, Rebelku, Jásalku a další.  
Dnes ve čtvrtek 26.6. hrají MUZIKANTI LADISLAVA PRUDÍKA. Ty neznám. Mají oblečené bílé vyšívané košile a zpěvačka je v kroji. Hrají polky a valčíky od známých skladatelů i ty méně známé. Hrají pěkně. Sluníčko pálí, ale my sedíme pěkně ve stínu lip u Morového sloupu.

Díky Aleně Řehořové a hlavně našim aktivizačním sestřičkám Ilonce, Leničce, Petrušce a Renatce, které nás klienty usadily do tří aut, můžeme se tohoto koncertu zúčastnit.
Škoda, že mi nezahráli můj milovaný valčík: „Ten večer májový za mě ti odpoví, za mě ti řekne víc, co slovy nelze říct…“
Ten zapadl do propadliště hudebních dějin. Škoda!

Bylo to dne 19. 9. 1949 v hospůdce U Papáčků v obci Vatín u Žďáru nad Sázavou o pouťové zábavě, kdy ho také hráli. Kdy mě k tanci vyzval hoch samý sval a šlacha, černé kudrnaté vlasy, v očích mu jiskřilo. Byl hodně opálený, že jsem měla strach, jestli to není nějaký komediant od houpaček. Ptala jsem se mojí sestřenky Jiřky, co on je zač? „To je Míla Pátků, toho si nevšímej, ten má každou chvilku jinou!“ Moc mě překvapilo, když se po pár tancích představil. „Jmenuji se Míla Sochor a studuji automobilovou průmyslovku v Mladé Boleslavi.“ Pane jo, to bude nějaký velký podvodník, když mění děvčata i svoje jméno!! Na toho si musím dát pozor!

(Bylo to trochu jinak, jak jsem se později dozvěděla. Jeho maminka, vdova, se provdala za kováře Josefa Pátka a její dva kluci se pořád jmenovali po svém zemřelém otci.)
Zábava končila. Ptal se, jestli mě může doprovodit. Svolila jsem. Obešli jsme návesní rybník jednou, dvakrát… A nic! Ani pusu mi nedal. Ba ani se o to nepokusil?! Tak jsem šla spát k tetičce.
Byla to nakonec láska na první pohled. Byl to ON, mého srdce šampión!! Mnohem později jsem zjistila, proč mu každá holka utekla. Protože byl tak nesmělý! Každá si řekla: „Než bych se tady něčeho dočkala, tak budu dávno v důchodu!“
No a vidíte, naše manželství vydrželo 67 let! Komu se to podaří?

Až sem mě zanesly vzpomínky při té pěkné hudbě.
Ale co to? Od dolního náměstí se začínají kupit mraky. Rychle mění barvu. Už jsou temně fialové až do černa. Věští pěkný slejvák a bouřku.
Sestřička Ilonka správně vyhodnotí situaci. Ještě před koncem koncertu rychle balíme chodítka a vozíky. Šup, šup k autům! Ještě že parkujeme na náměstí hned vedle ve stínu, dříve u obchodu Baťa.  Sestřičky se mnou ale mají práci. Dostat mě do auta s tou chromou nohou po mozkové příhodě není jen tak. Sláva, zvládly jsme to!

A teď rychle, ať jsme suchou nohou na Lesnově. Ani to ale není snadné. Jihlava je na mnoha místech uzavřená. Jedem k hlavnímu nádraží, aspoň pozdravím svůj bývalý domov. Dům číslo 9 v ulici Jiřího z Poděbrad. Teď Kollárovou ulicí na Bedřichov – směr Lesnov. Taky jsme to zvládli. „Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme. Už jsme tu!“
Za chvilku se spustil vydatný liják. Je to potřeba!