Dva nové zvony nesoucí jména sv. Jana Křtitele a sv. Vojtěcha vysvětil v neděli 22. června při ranní poutní mši v jihlavském kostele sv. Jana Křtitele svatojakubský farář O. Marian Jiří Husek. Vystaveny pak byly po celou nedělní pouť v presbytáři.   
Zvony zhotovila dílna zvonaře Jakuba Vorobel´a v obci Chotča u Stropkova na východním Slovensku. Zvonař se jejich slavnostního svěcení také osobně zúčastnil.  
Pořízení většího ze zvonů (sv. Jana) uhradil spolek Jihlavský havířský průvod. 

Donátory druhého zvonu byli společně Marie Bohuňovská (držitelka Ceny města Jihlavy za dlouhodobé aktivity v oblasti kultury a vzdělávání, spoluzaložila např. Spolek za navrácení sochy TGM do Jihlavy, iniciovala sbírku na památník 17. listopadu Klíče, přivedla do Jihlavy projekt Příběhy našich sousedů, jako dobrovolník pomáhá jihlavské pobočce Konfederace politických vězňů) a mladý jihlavský hodinář, zvoník a průvodce po památkách Vojtěch Blažek. 
Pořízení zvonů bylo původně právě jeho iniciativou. Organizačně se úkolu chopila M. Bohuňovská, student Vojtěch Blažek přispěl částkou z dárku ke svým 18. narozeninám.  
Jak vysvětlila Bohuňovská, byly původní zvony ze svatojanského kostela odcizeny v roce 1849. Byla uspořádána sbírka na další zvony, ty však byly zrekvírovány pro válečné účely. Zhotovení dvou nových zvonů nyní podle Bohuňovské vyšlo na celkovou částku do sta tisíc korun.  

Srdce do zvonů vykovala jihlavská dílna kovářského rodu Habermannů. Zhotovení srdce do zvonu Vojtěch uhradila Silvie Poukarová, dcera nedávno zemřelého Josefa Poukara, jednoho z iniciátorů oživení odkazu skladatele Gustava Mahlera v Jihlavě. 
Srdce do zvonu sv. Jana zadotoval Thomas Balschbach z Německa, který se letošní jihlavské slavnosti také osobně zúčastnil. Jeho maminka v Jihlavě vyrostla, ve svých deseti letech však šla s rodinou do poválečného odsunu německých obyvatel. 

„Nikdy na Jihlavu nezapomněla a její syn sem jezdí, když ona už nemohla,“ vysvětlila Bohuňovská. Srdce zvonu je tedy podle ní symbolicky darem od odsunutých jihlavských Němců, kteří v někdejším tzv. jihlavském německém jazykovém ostrově založili později obnovenou tradici havířského průvodu. 
„Návrat těchto zvonů je tak symbolický začátek obnovení snad všech zrekvírovaných zvonů stříbrného města,“ uvažuje Bohuňovská. 

Historické Jihlavě chybí zvuk zvonů 
Student Vojtěch Blažek se stará o věžní hodinové stroje v Jihlavě a okolí. Už ve svých 14 letech např. vyčistil, opravil a zprovoznil hodinový stroj na věži kostela sv. Ignáce. Oficiálně pečuje také o hodiny u sv. Jakuba či v kostele sv. Vavřince ve Vyskytné nad Jihlavou.

„Kde můžu, tam pomůžu. Třeba na radnici, když se něco porouchá, ale tam jsou elektrické hodiny,“ zamýšlí se mladý hodinář. Zvoní také na zvony či cimbály v několika kostelech – u sv. Jakuba Většího, u sv. Ignáce z Loyoly, občas na svátky také u minoritů, v kostele Matky Boží.

„Jánský kostelíček, to je prostě úžasná dominanta a památka Jihlavy, která nemohla zůstat bez zvonů,“ argumentuje Blažek, co ho k myšlence na pořízení zvonů motivovalo.      
Do provozu by měly být uvedeny ještě během letních prázdnin, jakmile budou vyřízeny veškeré připomínky a potřebné dokumenty s památkovým úřadem. Poté se rozezní při oficiálním prvním zvonění. 

„Ty zvony tam původně byly dva, takže my kopírujeme stav, který ve zvonici do války býval. Kostel měl souzvuk dvojice zvonů, i podobně velkých. Jen neznáme ty původní tóny, takže jsme je odhadli tak, aby to bylo důstojné pro to místo,“ popisuje Blažek.  
Jak vysvětluje, na zvony se v kostelíku zvoní z půdy pod věží: „Dostat tam ty zvony, což je jednou za život, nebude jednoduché. Na lezení je to tam pro velmi hubeného člověka. Bude to zajímavé, ale uvidíme,“ usmívá se mladý zvoník.  

Jeho snem zůstává obnovit zvony i v dalších jihlavských kostelech: „Jak to lidé nepamatují, tak neví, co tady dřív bylo a co té Jihlavě chybí. To je jedno z mála měst, kde jdete v poledne po náměstí a neslyšíte zvonit zvon. Protože tady ty zvony prostě nejsou, tady byl za těch válek opravdu trošku masakr, těch zvonů tady sebrali enormně mnoho.“ 
I když se některé menší zvony zvláště po 2. světové válce vrátily, nebylo to často do původních kostelů. „Rozházeli je všude po Vysočině, kde kostely žádné zvony neměly. To je obrovská škoda, ale s tím se nedá už nic dělat,“ uvažuje hodinář, kterého čeká ještě rok studia na jihlavské průmyslovce.   
„Nějakou restaurátorskou licenci by to chtělo,“ zamýšlí se nad svým dalším profesním směřováním.  

Vrátil se také obraz spícího havíře 
Novinkou v kostelíku sv. Jana byl v rámci letošního Havíření také návrat obrazu spícího havíře, který zde býval ještě někdy v padesátých letech 20. století součástí inventáře. 
Obraz, který byl namalován jako vzpomínka na slávu horní minulosti Jihlavy, byl z kostela odstraněn a postupně zmizel z povědomí. Postupně byl uložen na několika místech, zůstal však bez poškození zachován v prostorách svatojakubské farnosti, kde jej nyní vypátral právě zvoník a hodinář Vojtěch Blažek.

„On ten kostelík sv. Jana byl vždycky krásně zdobený, skoro bych řekl, že až přezdobený. Těch prvků tam bylo daleko víc, byly tam takové barokní kulisy oltářů atd.,“ popisuje. 
Na oltáři, pod velkým obrazem Jana Křtitele, který je zde možno vidět i dnes, byl pod obětním stolem umístěn obraz spícího horníka. Za oltář se potom chodilo bočními vrátky do zpovědnice.  

Jak popisuje Blažek, byl obraz při rekonstrukci podlahy z kostela stažen: „Jak jsem slyšel, v té době byl také kostel vykraden, takže se řeklo, že se tam nic vracet nebude a kostel se nechal ve velmi skromném vybavení. Všechny ty obrazy se daly na půdy, do depozitářů atd.“ 
Podle Blažka je na prkně namalovaný obraz velmi pěkně dochovaný. Jeho přesný původ není znám. Podle různých pramenů zřejmě pochází z konce 18. či začátku 19. století.