Celkem 61 sportovců manifestovalo v sobotu 24. května v okolí Rohozné svůj vztah ke kraji kolem Čeřínku. 
Jedenadvacátým ročníkem tak do třetí dekády vstoupila komunitní sportovní akce vymezující se k záměru vybudovat ve zdejší lokalitě Hrádek hlubinné úložiště jaderného odpadu.
Závod 2x kolem Čeřínku postupně upravoval svůj název. Z původního Maraton proti úložišti dospěl přes Maraton pro krajinu k současnému Maraton o krajinu sportem.

„Protože v problematice budování hlubinného úložiště jaderného odpadu přituhuje, a i stárnoucím zakladatelům jde v životě o čas. Víme, že demonstrace nic nevyřeší, ničemu nezabrání, ale chceme na problematiku ukládání jaderného odpadu nadále upozorňovat,“ argumentuje zakladatel akce, jihlavský pedagog, performer a hudebník Matěj Kolář. 

Jak připomíná, aktuálně jsou v procesu geologické průzkumy na vytipovaných čtyřech lokalitách a (Čertův) Hrádek na Jihlavsku je tedy v semifinále výběru. 
„Možná v budoucích letech narazíte v přírodním parku Čeřínek na vrtné soupravy, které budou po tři roky nepřetržitě zkoumat (spotřebovávat další fosilní energii a chladit vrtáky vodou z pramenů) podloží v hloubce 300 až do 1000 m. Finálně mají být podle plánů SÚRAO vybrány 2 lokality, jedna hlavní, druhá záložní (do roku 2028),“ popisuje Kolář. 

Jak vysvětluje, demonstrantům se nelíbí především přezíravý mocenský postoj státu vůči svým občanům: „Jako obyvatelé dotčených obcí můžete pouze přihlížet, a přespolní, ,lufťáci´ z nedaleké Jihlavy, Brna nebo Prahy, ani to ne. Na pocity toho, kdo v té krajině skutečně žije, se nikdo neptá.“

Kolář zmiňuje existenci alternativních řešení, jako jsou předávané správcovství, přepracovací technologie Reaktor Thorizon One nebo Moltex Energy: „Odborníci na MPO prý dokonce mluví o tom, že o nich ví, ale že stavět úložiště je politické rozhodnutí.“
Do maratonu se i letos pustili běžci, chodci i cyklisté. Suverénní vítězkou se tentokrát stala Sofie Derflová, která trať absolvovala poprvé za doprovodu matky Magdy (běžkyně již od prvního ročníku). 
„Zůstáváme věrni svému životnímu závazku, budeme běhat, dokud nebude stavba v naší lokalitě zažehnána,“ avizuje Matěj Kolář s tím, že buď v ní budeme aktivně žít, nebo jí použijeme jako skladiště.