Jihlavská 24 MTB je v cíli. V pořadí 13. ročník klání na horských kolech v ulicích krajského města Vysočiny nabídl minulý víkend historické minimum jezdců, horké počasí a suverénního Tomáše Křováčka z Nové Vsi u Chotěboře, jenž obhájil absolutní prvenství s náskokem pěti kol. Celkem jich ujel 50.

„Fantastický výkon, ale ten podali v tomhle parnu všichni závodníci,“ řekl ředitel „čtyřiadvacítky“ Miroslav Malík. Nejen on před startem přemýšlel, jestli „třináctka“ bude pro účastníky šťastným, nebo smolným číslem…
„Byl to další úspěšný ročník,“ konstatoval Malík a pokračoval v hodnocení. „Na trati se nikomu nic nepříjemného nestalo. Registrovali jsme preventivně obvázaná kolena a několik odřenin, ovšem to jsou přijatelné ztráty. Hlavní je, že pan Zdeněk Kříž neutopil mobil.“
Legendární veterán z Dolního Bolíkova, který má v občanském průkaze ročník narození 1947, popsal, co konkrétně se přihodilo. „Položil jsem kolo na nejblbějším místě na trati, na lávce u Staré plovárny, a telefon mi spadl dolů pod slap. Divákům jsem předvedl i lezeckou vložku,“ nezbylo Křížovi nic jiného než sešplhat do koryta odtékající vody, kde mobilní aparát ležel v kaluži.

„Kdybych to položil obráceně, na pravou stranu, je telefon utopený v plovárně,“ dodal Zdeněk Kříž, jenž absolvoval v barvách pořádajícího spolku Sliby-Chyby úctyhodných 13 kol.
Tomáš Křováček je po jmenovci Tomáši Kozákovi (pětinásobný šampión) druhým „bajkerem“, který vyhrál hlavní jihlavský závod dvakrát v historii. V letošním prořídlém startovním poli neměl konkurenci. Již v sobotu před půlnocí bylo jasné, že nepotká-li obhájce technický problém, pronásledovatelé ho nedostihnou.

„Já to takhle nevnímám. Jel jsem naplno, abych pokořil hranici 50 kol, což se podařilo. Nehleděl jsem na počet přihlášených soupeřů. Závod byl úplně stejně náročný, jako loni,“ podotkl Křováček. Na absolutních stupních vítězů jej doplnili Jiří Vik (45 kol) s Matoušem Kučerou (44).

Nejlepšímu vytrvalci polovičního závodu na 12 hodin se opět hrála rakouská hymna, akorát s tím rozdílem, že tentokrát ji poslouchal Simon Loretz, a klubový kolega Walter Marchl ho přitom natáčel.
Kolik jezdců se tedy v jihlavských ulicích pohybovalo? Podle jmen ve výsledkových listinách jenom 68 (minulý rok 138). „Mrzí mě to. V téhle podobě je závod neudržitelný,“ konstatoval Miroslav Malík a ptal se hostů z Německa, Rakouska nebo Slovenska, jak silně jsou obsazeny jejich „čtyřiadvacítky“.

„Dostal jsem odpovědi, že mají stejné problémy, že lidé jsou líní a zájem o tento typ závodu obecně upadá. Takže to není české specifikum,“ prozradil Malík. 
Je otázka, co bude s Jihlavská 24 MTB dále. Dostane v tradiční podobě ještě jednu příležitost? „Neradi bychom se jí vzdávali. Charakterizuje nás, je to naše značka, vyrostli jsme na ní, ale to samo o sobě nestačí. Musíme se v organizačním týmu pobavit o tom, co udělat jinak, jak celý formát upravit nebo zatraktivnit, abychom nalákali více účastníků. Do září se potřebujeme rozhodnout,“ avizoval ředitel. 

Na „přetřes“ možná opět přijde nabídka uspořádat v Jihlavě závod v olympijské disciplíně cross country. Atraktivní a lákavá varianta, ovšem na druhou stranu poměrně složitá. Znamenala by hledání dalších vhodných míst pro trať a podle pravidel Mezinárodní cyklistické unie (UCI) její kompletní uzavření před chodci a motoristy,
„Dokážu si představit, že bychom takovou akci zorganizovali, ale nevím, jestli je to cesta správným směrem…,“ má Miroslav Malík obavy.

Více v tištěném vydání JL 17. 6.