Hokejový brankář David Rittich hovořil o uplynulé sezoně, životě v Los Angeles a tamních ničivých požárech.

Byl jste se podívat, jak vyrostla Horácká multifunkční aréna?

Jenom jsem kolem ní projel. Ještě nebyl čas jít ji blíže omrknout. Je to chvilka, co jsme s rodinou přiletěli, takže mám hodně práce kolem baráku a také s objížděním kamarádů, přátel a rodinných příslušníků, kteří nás chtějí vidět. Ale jo, aréna hezky vyrostla…

A její otevření se blíží…

Jsem za to hrozně rád. Těším se, až si v ní příští rok zatrénuji. Popravdě řečeno se otevření arény mělo blížit už deset let dozadu. Nebudeme si nalhávat… Tak dlouho se otálelo, až statik řekl, že střecha starého stadionu dosloužila, a bude potřeba postavit novou arénu. Díky bohu, že si to někdo uvědomil, a aréna stojí, protože jinak by hokej v Jihlavě skončil, což by byla pro město a hlavně hokejovou mládež obrovská škoda.

Některé legendy Dukly vyjádřily obavu, aby klub tříletku v azylu ekonomicky přežil. Co vy?

Obavu, že by nepřežil, jsem neměl. Věděl jsem, že je v klubu hodně lidí, kteří ho podrží. Obrovský strach jsem měl z toho, jak bude tým vypadat, na jakých příčkách se bude pohybovat, protože bylo jasné, že finanční situace bude napjatá. A podívejte se, jaký majstrštyk kluci předvedli (úsměv).

Fandil jste Dukle na dálku při letošním tažení za prvoligovým titulem?

Během sezony jsem byl v kontaktu s „Čagym“ (Tomáš Čachotský) nebo s „Harkym“ (Tomáš Harkabus). Klobouk dolů, co Dukla s tímhle ansáblem dokázala. A to slovo ansábl nemyslím nijak špatně.  V kádru je spousta srdcařů, za které bych dal ruku do ohně. „Čagy“, „Harky“, „Dundy“ (Filip Dundáček) nebo „Pořez“ (Radek Pořízek) jsou hráči, kteří bojují pro tým a dávají do toho srdce. Vlasta Bilčík schytá tolik ran, že o něm můžeme hovořit jako o dalším gólmanovi (úsměv). Fantazie a klobouk dolů, co kluci letos předvedli.

Více v tištěném vydání JL s datem  13. 6.