Pod titulem Matula, výstava výtvarných děl čtyř GENerací představuje polenské Městské muzeum ve svém výstavním sále kresby a obrazy výtvarníků jediné rodiny. Data na-rození vystavujících jsou přitom rozprostřena doslova od konce 19. století až po začátek století jednadvacátého. 

Hlavním vystavujícím je polenský rodák, pedagog Otto Matula. Ten navazuje na tvorbu dvou generací svých předků, z hlediska výtvarné tvorby samouků - děda Jana Matuly a otce Otomara Matuly. V kontinuitě rodu výstavu doplňují práce vnoučat hlavního protagonisty, vnuka Vítka a vnučky Lenky.

Starosta Polné Jindřich Skočdopole při vernisáži 1. května zdůraznil široký a všestranný přesgenerační kulturní záběr rodiny Matulů. 
Vyzvedl mimo jiné nezapomenutelný rukopis otištěný ve zdejším loutkovém divadle i angažování v divadelním souboru Jiří Poděbradský. „Po celý život dokázali pro druhé dělat něco navíc,“ ocenil starosta. 
Otto Matula pak krátce vzpomněl na životní osudy svých předků, kteří se v době 1. světové války vrátili z Vídně domů do Polné. Tady začali postupně výrazně ovlivňovat kulturní prostředí, řemeslný život i místní školství. 

Jan Matula (1881 – 1942)
Výstava se pěticí vystavených obrazů vrací k tvorbě Jana Matuly, polenského rodáka, který se vyučil malířem. 
Děd Otto Matuly se po svatbě s Karolínou Šicovou přestěhoval do Vídně, kde provozoval malířskou firmu spolu se svým švagrem Karlem Šicem. Věnovali se též písmomalířství a fládrování nábytku, zakázky dostávali i v movitých rodinách. 
V uniformě rakouské armády však musel posléze Jan Matula na čtyři roky odejít bojovat na srbskou frontu. 

„Děda přežil válečné běsnění. Ale nebylo co jíst, a tak se jeho žena s malými synky Otomarem a Vilémem vrátila do Polné. Tatínek, který chodil ve Vídni do německé školy, tady musel do školy české. Takže musel zopáknout třídu, velké problémy měl zpočátku hlavně s pravopisem, všechno psal obráceně...,“ vzpomněl na vernisáži na otcovo vyprávění Otto Matula. 

Do Polné za nimi po válce zamířil také Jan. Po smrti své ženy v roce 1922 se znovu oženil s Marií Machovou a také tady se živil malířským řemeslem a fládrováním. 
Vedle toho ale také maloval obrazy, zejména oleje, z nichž mnohé se staly součástí jeho pozůstalosti.  

Otomar Matula (1908-1977)
Láska k výtvarnému umění i k muzice patřily také ke jménu Otomara Matuly.  Syn Jana Matuly a otec Otto Matuly se narodil ještě před první válkou ve Vídni, záhy ale s maminkou a mladším bratrem přibyli zpět do Polné.   
Po vzoru otce Jana se vyučil malířem, v Praze absolvoval školu písmomalířství, pracoval ve firmě svého otce. V roce 1939 se oženil s Vlastou Ballounovou a narodili se jim syn Otto a dcera Vlasta.  

Firmu převzal po odchodu otce v roce 1942. V roce 1948 ale přišlo znárodnění a z majitele živnosti se stal zaměstnancem Komunálních služeb města Polná. Stejně jako otec Jan, také on se vedle práce věnoval malování obrazů, zejména akvarelových, pastelových či olejových krajin. Zachovaly se v rodinách potomků a příbuzných. 

Koncem čtyřicátých let 20. století vymaloval tematikou pohádkových bytostí zdi loutkového divadla na Sezimově náměstí v Polné. Jeho malby, které po letech zrenovoval syn Otto, zdobí tyto stěny dodnes. 
Nástěnnou malbou vyzdobil Otomar Matula také klenby v historickém hostinci U Rytířů na Husově náměstí. Jako další členové rodiny, věnoval se také on i muzice. V polenských kapelách hrál na bicí. 

Otto Matula (* 1942)
Polenský rodák Otto Matula, někdejší dlouholetý polenský pedagog a ředitel tamní ZUŠky, se narodil na Sezimově náměstí v Polné, v podnájmu, kde bydleli jeho rodiče Otomar a Vlasta Matulovi. 
Gymnázium vychodil v Havlíčkově Brodu. Matematiku, výtvarnou výchovu a rýsování vystudoval na Pedagogickém institutu v Jihlavě, výtvarnou výchovu posléze postgraduálně na Pedagogické fakultě v Brně. 

Po návratu z vojny a po svatbě začal spolu se svou paní od roku 1965 vyučovat na Základní škole v Polné. V roce 1989 se potom stal ředitelem, posléze pedagogem také na Základní umělecké škole v Polné. 
Ve volném čase se Otto Matula od dětství věnuje malování a hudbě. Hrál na klarinet, klarinet a saxofon. 

Jako kreslíř a malíř je krajinář, maluje též zátiší a náměty z Polné a Vysočiny. Tvoří zejména v pastelu a oleji, vystaveny jsou i jeho skici tužkou a tuší. Po svém otci také oživil malby v polenském loutkovém divadle. 

Vítek a Lenka
Základní uměleckou školu v Polné vede v současné době syn Otto Matuly Vlastimil Matula. Spolu se svými dětmi, třináctiletým Vítkem a patnáctiletou Lenkou, se v triu (klávesy, kytara, klarinet) postarali o hudební program vernisáže.

Také vnoučata Otto Matuly se věnují vedle hudby také výtvarničení. Účastní se výtvarných kurzů, v ZUŠ Polné rozvíjejí výtvarné schopnosti u pedagožky Dany Urbanové, která je také kurátorkou výstavy Matula v polenském muzeu. 
Výstava představuje také výběr z prací obou vnoučat. „Jsem rád, že se drží hudby, že se drží malování. Pokračují v tom, co dělaly generace před nimi,“ obrátil se při vernisáži k vnoučatům Otto Matula.