Dlouho to nepotrvá (necelé dva týdny) a hokejisté Dukly Jihlava odstartují letní přípravu na nový ročník Maxa ligy, v kterém budou obhajovat titul. Nejprve ale bylo potřeba zhodnotit minulou mistrovskou sezonu. Po sportovní stránce se této role ujala nejpovolanější osoba, hlavní kouč Viktor Ujčík. O čem na tiskové konferenci hovořil?

Divadlo jako motivace  
„Nemůžeme sezonu hodnotit jinak než pozitivně. Málokdo čekal, že bychom mohli Maxa ligu vyhrát, natož se dostat do baráže. Celému týmu náleží absolutorium.
Pomohlo nám i to, že Horácké divadlo před sezonou uvedlo do éteru hru Dukla. Domnívám se, že hodně mladších kluků si uvědomilo, v jak slavném klubu s bohatou historií působí. Když viděli obrovské nasazení herců na divadelních prknech, nechtěli na ledě zůstat pozadu. Motivovalo je to, a bylo tam i několik ukázek taktiky a způsobu bruslení (úsměv).“

Netrefené posily a zapojení juniorů
„Před každou sezonou se snažíme kádr vhodně doplnit a posílit. Hodně dbáme na lidské hledisko, aby nově příchozí hráči zapadli do kolektivu. Když je pořádek v kabině, je pořádek i na ledě. Ne každému hráči se v novém prostředí daří.
Byla domluva, že nebudeme od začátku sezony tolik zapojovat juniory, kteří si nejprve musejí splnit povinnost uhrát horní nadstavbu extraligy. Podařilo se to a od té doby jsme juniory v A-týmu více využívali. Díky tomu jsme mohli uvolnit Eduardse Hugo Jansonse, Stanislava Vrhela a Romana Půčka, kteří neměli úplně dobrou sezonu.“

Vývoj sezony
„Cíl skončit do šestého místa po základní části jsme splnili. Sezona měla postupný vývoj. Pracujete-li s mladým týmem, musíte počítat s většími výkyvy formy. Starší hráči dokáží udržet výkonnost na standardní úrovni a jejich výkyvy nejsou tak výrazné.
Play off je o načasování formy i o tom, jak hráči dokáží na ledě řešit určité situace. Mohli jsme se opřít o vynikající výkon brankáře. Forma Adama Berana gradovala, tím pádem jsme to měli mnohem jednodušší. Ostatní k tomu přidali oproti základní části ještě pár procent a větší bojovnost a obětavost.
Nejdůležitější bylo, že kluci měli obrovskou touhu něco dokázat. Je hrozně důležité, mít tým, který chce sám od sebe vyhrávat, a hledá v každém zápase cestu, jak dosáhnout cíle. Musíte dodržovat nastavené věci a herní systém. Hrozně nám pomohlo i to, že jsme viděli, jak roste nová aréna. Byla to obrovská motivace.“

Únava a zranění
„Máme šikovné doktory, fyzioterapeuty a maséry, kteří dávali hráče v play off dohromady. Bez jejich pomoci bychom sezonu možná ani nedohráli. Zdravotní stav týmu nebyl ideální. V základní části by spousta hráčů do zápasu vůbec nenastoupila.
Kluci byli dobití, unavení, hráli se zraněním, a kvůli viróze, která nás postihla v průběhu vyřazovací části, chodili na kalciovky. Ale všichni chtěli být za každou cenu na ledě. Například Marcel Štefančík měl před baráží zánět středního ucha, bral antibiotika, a přesto šel po dvou zápasech na trénink, aby vyzkoušel, jestli může nastoupit. Na hraní to nebylo, ovšem touha pomoci týmu z Marcela čišela.“